Zde chci uvést výklad TZ v oblasti tzv. hospodářských činů a tímto ukázat na zvrácenost našeho parlamentní demokracie - tyranie většiny vůči menšinám a našeho zvráceného pojetí práva. Místo aby právo chránilo jednotlivce před násilnými činy jiných, tak naše "právo" chrání násilníky před řádnými občany a lidmi. O tom ale psal mnohem lépe Bastiat ve svém slavném "Zákonu". Další "zákony, jako např. živnostenský zákon, jsou také lahůdky. Např. část pátá ŽZ o živnostenské kontrole a přestupcích.
Začnu postupně od začátku:
§ 118 Neoprávněné podnikání
(1) Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) používá-li k činu uvedenému v odstavci 1 jiného jako pracovní síly, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.
§ 118a Neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry
(1) Kdo neoprávněně provozuje loterii nebo podobnou sázkovou hru, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.
Neoprávněné podnikání: Už jen název tohoto paragrafu je podezřelý. Jestli je podnikání jednání člověka, který řeší svůj problém tím, že chce sloužit lidem a jemu bráněno nebo stěžování provádět tuto službu, pak se se zdá nejen nemorální, ale i zvrhlé z něho dělat trestance. Jaké právo musí mít někdo, kdo může či nemůže dávat oprávnění např. k živnosti, hlavně kvůli vymáhaní daní - výpalného? Nejsou to stále otevřené dveře k bezpráví a ničení života pro vládu nepohodlných lidí? A nakonec, nepoškozuje to obyvatele takové země, když se brání volnému vstupu na trh, když se brání lidem ochotných sloužit jiným? Všechno toto vede k větší vzácnosti ale i menší pestrosti statku - k větší chudobě a zvětšování počtu "objektů" vhodných pro sociální péči všemocných úředníků a politiků podporovaných poslanci.
Větší rozsah: typicky vágní formulace umožňující svévolné chování státních přisluhovačů. Navíc to znamená, že čim někdo lépe slouží druhým, tím větší trest dostane. Opravdu velká motivace k bratrskému chování mezi lidmi. Zároveň, čim vice někdo parazituje, tím méně má starostí a zároveň i méně rizik, že bude vývrhelem - bude řádný poslušný "občan" jež má cenný voličský hlas.
Pracovní síla: co je na tom špatného, když se dohodnou svobodní lidé, že budou sloužit druhým lidem společně a vzájemně výhodně? Mysl tyranů a diktátorů zneklidňuje, že by se na práci jiných nemohl přiživit a proto je svou monopolní donucovací mocí nutí se dobrovolně přihlásit k platbě výpalného.
Provozování loterie a sázkových her: zde se chrání privilegovaná výsada úzké skupiny lidí na úkor druhých. Státní, královská a jiná panovnické privilegia jsou jediným zdrojem monopolů ve společnosti. Antimonopolní "zákony" a antimonopolní praxe státu je jedna z nejhorších nespravedlnosti páchané na společnosti s velkými a neblahými důsledky nejen na tvorbu statků, ale i na potlačování osobních svobod. Problematiku monopolů a "antimonopolní politiky" probíral výstižně např. pánové Bastiat, Mises, Rothbard a Salin. Tedy proč když se musí potlačovat soukromé osoby kvůli "monopolnímu" jednání, neboť je údajně škodlivé, tak proč stejný úřad nechává na pokoji skutečné monopolní chování privilegovaných? Není to podezřelé?
Značný prospěch: znamená že někdo lépe sloužil druhým, než ostatní podnikatelé. Vágní a nebezpečné pro společnost jako termín "vetší rozsah".
Organizované skupiny: je smutné, ale symptomatické, že jedna organizovaná skupina zločinců pod pláštíkem legitimity a monopolu na tvorbu, výklad i vymáhání práva, potlačuje organizovanou skupinu, která je produktivní a slouží ostatním svobodným lidem i jejich biřicům. "Výhodou" první skupiny je, že má policii, zbraně, věznice a katy a hlavně božskou moc tvořit "zákony" šité na míru právě parazitům. Druhá skupina mé jen schopnost sloužit ostatním lidem a nabízet k dobrovolné směně své služby ostatním. Ale nemá možnost hájit životy a majetky svých členů.
Závěr: Soudce, který se rozhoduje o tomto hříchu, když biřici k němu dovlečou nějakého nebožáka, stojí před těžkou úlohu. Před ním nestojí dvě rovnocenné strany. Už to je podezřele. Proč by k soudu chodil státní žalobce, kdyby věděl, že je soudce skutečně nezávislý? Tak by soudy asi nepoužil a použil by hrubé násilí ve "správním" řízení. Tedy soudce se potom, ať chce nebo nechce, účastní hry, že se prosazuje právo. Soudce by neměl vnucovat své názory co by mělo být. Měl by hledat kdo a komu narušil právo. Tedy musí hledat pravidlo, které umožní další existenci společnosti. A právo nemá stát nebo firma stejně jako věci a zvířata vždy jednotlivý konkrétní člověk. Pokud nešťastný podnikatel či živnostníček lidem pomáhá tím, že nabízí své služby, komu bere práva? Svým zákazníkům? Ti se přeci mohou vybrat. Nemusí si nabízenou službu koupit. Poslanci, který souhlasil s TZ současného znění? Jaké právo mu bylo sebráno? Právo tvořit zákony? Ale deklaruje se, že lidé mají stejná práva a jsou si rovni před zákonem. Jak to, že živnostníček nemá stejné právo jako poslanec a neodhlasoval se obranný zákon proti nespravedlnosti. Pokud mu soudce řekne, že si toho poslance zvolil, tak soudce mlží. Navíc bych někoho, kdo mě poškozuje, jako svobodný člověk mohl odmítnout.
Soudce by měl takového člověka osvobodit, pokud je skutečně nezávislý a je omezen je pouze správností a spravedlností. Za prvé obžalovaný nespáchal nic, co by omezovalo na právech někoho jiného, poslance, vládce, biřice i soudce žijícího z toho, co biřici vyberou. Za druhé není možně hájit práva něčeho, co práva nemá - stát. Nemohl způsobit tedy škodu státu. Jen jednotlivcům, kteří žijí z plodů jeho jednání. To jsou ve skutečnosti ti, co žalují. A žalobce v tu chvíli je člověk, který by se nakonec musel obrátit na poslance. Tedy žalobu vznáší poslanec, který vyžaduje plnění "svého" zákona vytvořeno násilným způsobem většinovým hlasováním.
Tento paragraf by nevedl jednomyslnost rozsudku v tom smyslu, jak uvádí Bruno Leoni. U trestného činu se všichni soudci či poslanci, kteří rozhodují, shodnou a jen obžalovaný často nesouhlasí. V ostatních případech se soudci nesjednotí ani ve vítězně většině. Nesouhlasí každý i z vítězné většiny, když by měl být poškozen. Jinými slovy, i lupič bude rozhořčen, když ho někdo okrade a vyžaduje pro zloděje nejvyšší trest. Právo ne ochranu před zloději by se prosadilo i ve společnosti, kdy by zpočátku byli pouze zloději. Samotný šéf lupičů by jej začal garantovat. Krást lze jen tam, kde je zlodějů méně. Nebo není možnost okrádat nejmocnějšího zloděje, a to tento paragraf zajišťuje. Jediný poškozený zůstává živnostník a jeho zákazníci, jinými slovy společnost. Tento paragraf je protispolečenské ustanovení.
Příště bude § 121 Poškozování spotřebitele
Žádné komentáře:
Okomentovat