středa 7. května 2008

Lidská práva jsou opravdu pro lidi?

Problém lidských práv mě zajímá a zkusím vyjádřit svůj názor.

1) Nemyslím si, že lidská práva jsou produktem práva (i mezinárodního). Definovali je nějací úředníci OSN, které zastupuje i velice podezřelé státy. Mohou mít právní vzdělání, ale to nemění nic na tom, že je to nelogický cár papíru. A nepomůže, že byla parlamenty odsouhlasená. Proč? Zkusím vysvětlit dále.
2) Myslím si, že i tvoření práva se musí vysvětlit až k jednání jednotlivců, podobně jako např tvorba cen se musí vysvětlit jen jako důsledek jednání jednotlivců.
Bruno Leoni navrhuje jít až k právním nárokům jednotlivců. Každý nárok jednotlivce na druhé lidi má jistou pravděpodobnost, že ho uznají i druzí. Proces tvorby zákony je objevování pravděpodobněji uznatelných práv jednotlivce. Tvorby práva se účastní jednotlivě strany a odborníci jako právníci či soudci. Hledá se či objevuje pravda a o pravdě se nehlasuje. Vzniká právo zaručující mimo jiné dlouhodobou právní jistotu. Což tvorba práva legislativou se jeví jako degenerace tvorby práva a mizí i právní jistota nutná pro rozvoj právní společnosti.
3)Listina lidských práv používá nejasné pojmy jako lidská bytost. Čím je odlišeny od jiných bytosti? Vždyť dneska to vypadá, že i psi a kočky mají lidská práva. Kdo je lidská bytost? Pokud bych jí chápal jako bytost účelově jednající, tedy Ti co vědomým jednáním (tedy i potlačením svých přirozených pudů) směňují svůj neuspokojivý stav za uspokojivější. Potom embryo, malé dítě, pes i kočka není lidská bytost. V lidské společnosti za ně jednají jejich rodiče či u zvířat majitelé. Ti za ně vznáší i právní nároky, pokud je třeba. (Dalo by se aplikovat i na tolik planě diskutované regulační poplatky u lékaře za děti)
4)Listina ignoruje základní fakt našeho bytí: k dosažení našich cílů musíme používat prostředky, z nichž minimálně jeden je vzácný. To znamená, že jeho užitek je omezený. A užitek je to, jak člověk hodnotí příspěvek prostředku k dosažení svého cíle. Proto články o bezplatné lékařské péči či vzdělání nevychází z lidské reality. Natož aby byli spravedlivé. Pokud někdo má právní nárok na bezplatně školství, vznáší tím právní nárok na prostředky jiných lidí a tedy jejich životy. Tito lidé určitě dobrovolně svůj majetek i život nedají pro vzdělání cizího člověka zadarmo. Tedy takto pojatá lidská práva vylučují vlastnická práva. Sice je deklaruje, ale hned je umožňuje zákonem omezit. Ale jakým zákonem? Pokud by tento zákon vznikl cestou hledání práva (pravděpodobněji uznatelných práv), tak je vše v pořádku. Pokud je tento zákon vytvořen rozhodnutím diktátora či poslanci na základě většinového hlasováni, pak takto pojatá lidské práva jsou cárem papíru.
4)Pokud právo není obhajobou lidského života a tedy i majetku jednotlivce, žádná deklarace nezaručí ani nejzákladnější právo. Bez ekonomické svobody jsou všechna tato deklarovaná práva podvod.

Ekonomická svoboda je taková svoboda, že mi nikdo nebrání dosahovat svých cílů, pokud nejednám protispolečensky (nezabíjím, nekradu, nepodvádím). Dokonce mám moc donutit ostatní, aby mě nechali na pokoji. Pokud přesto mě někdo omezuje nad rámec zákonů lidského jednání i zákonů přírody a nemohu se účinně bránit, nejsem svobodný, ale otrok či poddaný. Vlastnictví jednotlivců je nejdůležitější společenská instituce. Na jakém místě a jak okleštěná je obhajoba této instituce v Lidských právech? Tento dokument tedy nehájí společenské jednání a člověka, ale protispolečenké jednání plné konfliktů a válek. Úplný opak toho, o co usiluje. Hájí jen neskutečnou lidskou bytost v neskutečném neekonomickém světě bez vzácných statků, bytost, kterou si konstruují politici a diktátoři.

Dodatek:
Reaguji na diskuzní příspěvek:
"Naopak, pokud bychom "obecná (ne-lidská) práva" přisoudili bytostem se sebeuvědomováním, mohli bychom beze studu mít např. jatka pro novorozeňata a prodávat z nich mladé maso do pokrmů. Když se hlouběji zamyslíme, vskutku bychom nečinili nic objektivně se odlišujícího od zabíjení zvířat(zde však fungují mechanismy, které nás od tohoto jednání odrazují - zachování druhu)."

Nejdřív chci upozornit, že jsem amatér v právu odchován životem v pokleslém právním systému, který od dob starého Říma jenom upadá. Sám se beru s rezervou :-)

Myslím si, že práva nesouvisí se sebeuvědomováním, ale se schopností vznášet právní nároky. Právník nároky se vznáší ne druhé lidi a musí je tedy uznat. Historie práva je jen hledání právních nároků, které mají šanci být pravděpodobně akceptovaná. K tomu je třeba si je uvědomovat. Pokud dítě chápe, že má nárok na život, může vznášet právní nárok na ochranu svého života, ale zároveň ho už nesmí brát jiným. Zvíře ani miminko nejen, že práva nevznášejí, ale neakceptují právní nároky druhých. Vždy je za ně musí vznášet někdo jiný.
Ve středověku se rozhodovalo ne podle věku člověka, ale posuzovalo se, zda dítě chápe svá práva a povinnosti. Pokud se usoudilo, že je schopen rozlišit krádež, nebyl problém ho popravit. Dokonce rodiče měli právo své děti zabít sami. Svatby dětí v nízkém věku dokazují, že pokud děti měly povinnosti a chápaly je, měly i práva.

Možná tehdy lidé brali práva zvířat vážněji než dnešní jemnocitní ochránci zvířecích práv. Kůň, který zabil svého majitele byl potrestán stejně jako pes, který pokousal svého pána. Možná ze z toho titulu ani vlastník zvířete se musel starat o zvíře ne z donucení zákonů. Nevím jak to tehdy chápalo a bylo by to zajímavé zjistit více. V bibli se píše ve smyslu, že i vůl má nárok na stravu za vykonanou práci. Ale to vypadá, že jednotlivec vznesl právní nárok za své zvíře a podle toho sám jednal. Takto ocenil jeho pomoc například při orbě.To je přípustné.
Ale nemám k ničemu z historie nyní prameny, mohu se mýlit.

Člověk se nerodí s lidskými právy. Práva za něj museli vybojovat jiní. Práva nepadají z nebe.

Myslím si, že navzdory úspěchům vědy a techniky, jsme velmi zakrněli i v citu pro právo. Naši předkové nepočítali, že jim pomůže abstraktní právo bez povinností. Dnešní stav, že 14-tiletý zabije někoho jiného a zároveň má právo na ochranu před trestem či sankcí vede jen ke zkáze společnosti. Společnost nemůže být tam, kde není odpovědnost. Není možné jednat protispolečensky a zároveň využívat výhody lidské společnosti. Pokud se společnost nebude bránit, zanikne.

Pokud vznikne deklarace "Lidské povinnosti" pak budu ochoten uznat i deklaraci "Lidská práva", ale po jistých úpravách.

PS. Doporučuji článek od Franka van Dun: http://mises.org/journals/jls/15_4/15_4_1.pdf

Žádné komentáře: