Budeme pokračovat v komentáři, tentokráte o poškozování věřitele a "porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou".
§ 121 Poškozování spotřebitele
(1) Kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli nepatrnou tím, že poškozuje spotřebitele zejména tak, že je šidí na jakosti, množství nebo hmotnosti zboží, nebo kdo uvede ve větším rozsahu na trh výrobky, práce nebo služby a zatají přitom jejich podstatné vady,bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) získá-li takovým činem značný prospěch, nebo
c) byl-li pro takový čin v posledních pěti letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn.
Šizení na jakosti, množství nebo hmotnosti: na toto nemusí být zvláštní paragraf. O jakosti a množství rozhoduje zákazník. Pokud je podveden, měl by se bránit a stačil by zřejmě § 209 Poškozování cizích práv z hlavy páté TZ: Trestné činy hrubě narušující občanské soužití. Spotřebitel jako takový neexistuje, je to člověk v roli spotřebitele a je jednou smluvní stranou smlouvy. Zde je opět podezřelá vágnost. "Působí škodu nikoli nepatrnou", "ve větším rozsahu" a "podstatné vady". Podvod zůstane podvodem i při nepatrné škodě a může rozleptat společnost, zvláště když se dějí neustále.
§ 124 Porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou
(1) Kdo podstatně ohrozí obecný zájem tím, že poruší zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi
§ 124a
(1) Kdo poruší zákaz nebo omezení týkající se nakládání se zbožím a technologiemi kontrolovanými podle zvláštních předpisů,2*) bude potrestán odnětím svobody až na tři léta anebo peněžitým trestem.
(2) Kdo bez povolení vyveze zboží nebo technologie kontrolované podle zvláštních předpisů2*) nebo je převede na cizí stát nebo na organizaci, která má sídlo v cizině, anebo na cizího činitele, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let anebo peněžitým trestem anebo propadnutím majetku.
§ 124b
(1) Kdo poruší nebo nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a způsobí tím, že je neoprávněně vydáno povolení k nakládání se zbožím a technologiemi kontrolovanými podle zvláštních předpisů2*) nebo že takové zboží unikne z evidence, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) jestliže se v důsledku činu uvedeného v odstavci 1 zboží dostalo do ciziny,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat značný prospěch, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jinou značnou újmu.
(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let anebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, nebo
c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jinou újmu velkého rozsahu.
§ 124c
(1) Kdo dosáhne na základě nepravdivého nebo neúplného údaje vydání dokladu potřebného pro orgány kontrolující zboží a technologie podle zvláštních předpisů,2*) bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo podklady potřebné pro evidenci zboží a technologií, kontrolovaných podle zvláštních předpisů,2*) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými, zatají nebo evidenci nevede, anebo kdo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače, v němž se vede evidence tohoto zboží a technologií.
Porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
§ 124d
(1) Kdo bez povolení nebo licence provede zahraniční obchod s vojenským materiálem, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na tři až deset let nebo zákazem činnosti nebo propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel činu uvedeného v odstavci 1 potrestán,
a) spáchá-li čin ve spojení s organizovanou skupinou,
b) spáchá-li čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu,
c) spáchá-li takový čin opětovně,
d) získá-li takovým činem značný prospěch, nebo
e) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek.
§ 124e
(1) Kdo poruší nebo nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce a způsobí tím, že je neoprávněně vydáno povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem nebo licence pro určitý obchod s vojenským materiálem, nebo vydá nepravdivý nebo neúplný doklad, na jehož základě je takové povolení nebo licence neoprávněně vydána, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři roky nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel činu uvedeného v odstavci 1 potrestán,
a) jestliže se vojenský materiál dostal do ciziny,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat značný prospěch,
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek,
d) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou.
(3) Odnětím svobody na tři roky až deset let nebo peněžitým trestem bude pachatel činu uvedeného v odstavci 1 potrestán,
a) spáchá-li čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, nebo
c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek.
§ 124f
(1) Kdo žádost o povolení nebo o licenci k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem doloží nepravdivým nebo neúplným dokladem nebo zatají skutečnosti důležité pro vydání povolení nebo licence, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo podklady potřebné pro evidenci zahraničního obchodu s vojenským materiálem zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými, zatají nebo evidenci nevede, nebo kdo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače, v němž se vede evidence zahraničního obchodu s vojenským materiálem.
Obecný zájem: nic takového není. Jsou jen zájmy jednotlivců. Nikdo než jednotlivec nemá práva. Za obecný zájem se klidně schová i požadavek vyhlazení Romů či skupiny, která se protiví vládě či parlamentu. Obecný zájem nemůže být záminkou pro omezovaní práv jednotlivce. Pokud se tak stane, společnost se zhroutí přes různé stupně socialismu. Dějiny jsou plné takových experimentů. Obecný zájem nakonec vždy ukáže na zájem nějakého jednotlivce i když se třeba schovává za nějakou skupinu.
Zákaz nebo omezení dovozu, vývozu a průvozu: toto je velmi vážný zásah do vlastnických práv jednotlivců a všude kde se použije, je společnost odsouzena k zániku, většinou ve válkách a revolucí.
Morálně je to neospraveditelné a politicky také ne. Stojí to na chybném starém merkantilismu. Ekonomie vždy dokáže, že tato cesta vede jistě k chudobě a nakonec k válkám. Kdo toto podporuje, musí být zlý a chamtivý člověk a nebo nevzdělaný či hloupý. Vždy to poškozuje nejen vlastníky určitého zboží, ale i nejen cizí spotřebitele. Vždy je toto opatření vědomé poškozování hlavně cizinců a je jen otázka času, kdy se poškození začnou bránit.
Soudci si neuvědomují, že když odsuzují dle tohoto paragrafu, sami se dopouštějí zločinu asi hlavně svou neznalosti a závislosti na státním rozpočtu.
Doklad potřebný pro orgány kontrolující zboží: opět někdo ukládá nějaké břímě jednotlivci, který má ztrátu. Vždyť to je zákazník, který to musí zaplatit a je tedy ochuzen. Bída se pomalu vkrádá do takové společnosti.
Nakonec se vždy ukáže, že tyto zákazy a licence vždy vyhovují nějakým vychytralým jedincům na úkor druhým, Tato praxe podporuje škodlivé státní nebo státem chráněné monopoly.
Více o tomto způsobu intervence do směn jednotlivců se nalezne u Rothbarda v http://mises.org/rothbard/mes/chap15a.asp
Co se týče vojenského materiálu, pak soukromníci by nebyli tak horliví kupci jako vlády či vládami podporované ozbrojené tlupy. Společnost by zločince jednotlivce či loupežnické bandy zvládly s menším množství zbraní než které potřebují státy pro vyhlazení okolních obyvatel.
Různá mezinárodní pomoc je jen pláštíkem pro vyzbrojování ozbrojenců. Paradoxně neomezená moc našeho státu nad jednotlivci pomáhá vyzbrojovat ostatní. Za naše peníze bez našeho souhlasu půjčují či dávají prostředky kdekomu.
Mezinárodní měnový fond a vlády mají ve zvyku půjčovat bez záruk či nevratně. To se potom vesele vyzbrojuje a nic nepomůže, že máme v TZ § 124.
Délka tohoto paragrafu ukazuje, jak pro státní mašinérii je důležité omezovat osobní svobodu a jak je arbitrální. Takové zákony se dají vymýšlet jakkoliv a nemají žádný právní rámec. Právní nárok mají pouze jednotlivci. Kdopak vznáší tento nárok? A jak to, že mu soud dá za pravdu, když porušuje základnější právník nárok, který zakládá společenské jednání? Tím přednějším jsou vlastnická práva. Soud, který nehájí společnost a háji protispolečenské jednání, není ve skutečnosti soud, ale pouze úřadem ve státní mašinérii útlaku jednotlivců.
Pascal Salin v článku "Iluze státu -soudce" napsal "Liberální řešení nespočívá ve snaze vyjádřit veškeré lidské aktivity v penězích, spočívá pouze v definování práv a umožnění smluvní svobody." A soudy by měli za úkol ponáhat definování práv. Parlament zde nemá místo se svým "veřejným zájmem"
úterý 8. července 2008
pátek 4. července 2008
Trestné hospodářské činy - komentář § 118
Zde chci uvést výklad TZ v oblasti tzv. hospodářských činů a tímto ukázat na zvrácenost našeho parlamentní demokracie - tyranie většiny vůči menšinám a našeho zvráceného pojetí práva. Místo aby právo chránilo jednotlivce před násilnými činy jiných, tak naše "právo" chrání násilníky před řádnými občany a lidmi. O tom ale psal mnohem lépe Bastiat ve svém slavném "Zákonu". Další "zákony, jako např. živnostenský zákon, jsou také lahůdky. Např. část pátá ŽZ o živnostenské kontrole a přestupcích.
Začnu postupně od začátku:
§ 118 Neoprávněné podnikání
(1) Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) používá-li k činu uvedenému v odstavci 1 jiného jako pracovní síly, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.
§ 118a Neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry
(1) Kdo neoprávněně provozuje loterii nebo podobnou sázkovou hru, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.
Neoprávněné podnikání: Už jen název tohoto paragrafu je podezřelý. Jestli je podnikání jednání člověka, který řeší svůj problém tím, že chce sloužit lidem a jemu bráněno nebo stěžování provádět tuto službu, pak se se zdá nejen nemorální, ale i zvrhlé z něho dělat trestance. Jaké právo musí mít někdo, kdo může či nemůže dávat oprávnění např. k živnosti, hlavně kvůli vymáhaní daní - výpalného? Nejsou to stále otevřené dveře k bezpráví a ničení života pro vládu nepohodlných lidí? A nakonec, nepoškozuje to obyvatele takové země, když se brání volnému vstupu na trh, když se brání lidem ochotných sloužit jiným? Všechno toto vede k větší vzácnosti ale i menší pestrosti statku - k větší chudobě a zvětšování počtu "objektů" vhodných pro sociální péči všemocných úředníků a politiků podporovaných poslanci.
Větší rozsah: typicky vágní formulace umožňující svévolné chování státních přisluhovačů. Navíc to znamená, že čim někdo lépe slouží druhým, tím větší trest dostane. Opravdu velká motivace k bratrskému chování mezi lidmi. Zároveň, čim vice někdo parazituje, tím méně má starostí a zároveň i méně rizik, že bude vývrhelem - bude řádný poslušný "občan" jež má cenný voličský hlas.
Pracovní síla: co je na tom špatného, když se dohodnou svobodní lidé, že budou sloužit druhým lidem společně a vzájemně výhodně? Mysl tyranů a diktátorů zneklidňuje, že by se na práci jiných nemohl přiživit a proto je svou monopolní donucovací mocí nutí se dobrovolně přihlásit k platbě výpalného.
Provozování loterie a sázkových her: zde se chrání privilegovaná výsada úzké skupiny lidí na úkor druhých. Státní, královská a jiná panovnické privilegia jsou jediným zdrojem monopolů ve společnosti. Antimonopolní "zákony" a antimonopolní praxe státu je jedna z nejhorších nespravedlnosti páchané na společnosti s velkými a neblahými důsledky nejen na tvorbu statků, ale i na potlačování osobních svobod. Problematiku monopolů a "antimonopolní politiky" probíral výstižně např. pánové Bastiat, Mises, Rothbard a Salin. Tedy proč když se musí potlačovat soukromé osoby kvůli "monopolnímu" jednání, neboť je údajně škodlivé, tak proč stejný úřad nechává na pokoji skutečné monopolní chování privilegovaných? Není to podezřelé?
Značný prospěch: znamená že někdo lépe sloužil druhým, než ostatní podnikatelé. Vágní a nebezpečné pro společnost jako termín "vetší rozsah".
Organizované skupiny: je smutné, ale symptomatické, že jedna organizovaná skupina zločinců pod pláštíkem legitimity a monopolu na tvorbu, výklad i vymáhání práva, potlačuje organizovanou skupinu, která je produktivní a slouží ostatním svobodným lidem i jejich biřicům. "Výhodou" první skupiny je, že má policii, zbraně, věznice a katy a hlavně božskou moc tvořit "zákony" šité na míru právě parazitům. Druhá skupina mé jen schopnost sloužit ostatním lidem a nabízet k dobrovolné směně své služby ostatním. Ale nemá možnost hájit životy a majetky svých členů.
Závěr: Soudce, který se rozhoduje o tomto hříchu, když biřici k němu dovlečou nějakého nebožáka, stojí před těžkou úlohu. Před ním nestojí dvě rovnocenné strany. Už to je podezřele. Proč by k soudu chodil státní žalobce, kdyby věděl, že je soudce skutečně nezávislý? Tak by soudy asi nepoužil a použil by hrubé násilí ve "správním" řízení. Tedy soudce se potom, ať chce nebo nechce, účastní hry, že se prosazuje právo. Soudce by neměl vnucovat své názory co by mělo být. Měl by hledat kdo a komu narušil právo. Tedy musí hledat pravidlo, které umožní další existenci společnosti. A právo nemá stát nebo firma stejně jako věci a zvířata vždy jednotlivý konkrétní člověk. Pokud nešťastný podnikatel či živnostníček lidem pomáhá tím, že nabízí své služby, komu bere práva? Svým zákazníkům? Ti se přeci mohou vybrat. Nemusí si nabízenou službu koupit. Poslanci, který souhlasil s TZ současného znění? Jaké právo mu bylo sebráno? Právo tvořit zákony? Ale deklaruje se, že lidé mají stejná práva a jsou si rovni před zákonem. Jak to, že živnostníček nemá stejné právo jako poslanec a neodhlasoval se obranný zákon proti nespravedlnosti. Pokud mu soudce řekne, že si toho poslance zvolil, tak soudce mlží. Navíc bych někoho, kdo mě poškozuje, jako svobodný člověk mohl odmítnout.
Soudce by měl takového člověka osvobodit, pokud je skutečně nezávislý a je omezen je pouze správností a spravedlností. Za prvé obžalovaný nespáchal nic, co by omezovalo na právech někoho jiného, poslance, vládce, biřice i soudce žijícího z toho, co biřici vyberou. Za druhé není možně hájit práva něčeho, co práva nemá - stát. Nemohl způsobit tedy škodu státu. Jen jednotlivcům, kteří žijí z plodů jeho jednání. To jsou ve skutečnosti ti, co žalují. A žalobce v tu chvíli je člověk, který by se nakonec musel obrátit na poslance. Tedy žalobu vznáší poslanec, který vyžaduje plnění "svého" zákona vytvořeno násilným způsobem většinovým hlasováním.
Tento paragraf by nevedl jednomyslnost rozsudku v tom smyslu, jak uvádí Bruno Leoni. U trestného činu se všichni soudci či poslanci, kteří rozhodují, shodnou a jen obžalovaný často nesouhlasí. V ostatních případech se soudci nesjednotí ani ve vítězně většině. Nesouhlasí každý i z vítězné většiny, když by měl být poškozen. Jinými slovy, i lupič bude rozhořčen, když ho někdo okrade a vyžaduje pro zloděje nejvyšší trest. Právo ne ochranu před zloději by se prosadilo i ve společnosti, kdy by zpočátku byli pouze zloději. Samotný šéf lupičů by jej začal garantovat. Krást lze jen tam, kde je zlodějů méně. Nebo není možnost okrádat nejmocnějšího zloděje, a to tento paragraf zajišťuje. Jediný poškozený zůstává živnostník a jeho zákazníci, jinými slovy společnost. Tento paragraf je protispolečenské ustanovení.
Příště bude § 121 Poškozování spotřebitele
Začnu postupně od začátku:
§ 118 Neoprávněné podnikání
(1) Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) používá-li k činu uvedenému v odstavci 1 jiného jako pracovní síly, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.
§ 118a Neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry
(1) Kdo neoprávněně provozuje loterii nebo podobnou sázkovou hru, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.
Neoprávněné podnikání: Už jen název tohoto paragrafu je podezřelý. Jestli je podnikání jednání člověka, který řeší svůj problém tím, že chce sloužit lidem a jemu bráněno nebo stěžování provádět tuto službu, pak se se zdá nejen nemorální, ale i zvrhlé z něho dělat trestance. Jaké právo musí mít někdo, kdo může či nemůže dávat oprávnění např. k živnosti, hlavně kvůli vymáhaní daní - výpalného? Nejsou to stále otevřené dveře k bezpráví a ničení života pro vládu nepohodlných lidí? A nakonec, nepoškozuje to obyvatele takové země, když se brání volnému vstupu na trh, když se brání lidem ochotných sloužit jiným? Všechno toto vede k větší vzácnosti ale i menší pestrosti statku - k větší chudobě a zvětšování počtu "objektů" vhodných pro sociální péči všemocných úředníků a politiků podporovaných poslanci.
Větší rozsah: typicky vágní formulace umožňující svévolné chování státních přisluhovačů. Navíc to znamená, že čim někdo lépe slouží druhým, tím větší trest dostane. Opravdu velká motivace k bratrskému chování mezi lidmi. Zároveň, čim vice někdo parazituje, tím méně má starostí a zároveň i méně rizik, že bude vývrhelem - bude řádný poslušný "občan" jež má cenný voličský hlas.
Pracovní síla: co je na tom špatného, když se dohodnou svobodní lidé, že budou sloužit druhým lidem společně a vzájemně výhodně? Mysl tyranů a diktátorů zneklidňuje, že by se na práci jiných nemohl přiživit a proto je svou monopolní donucovací mocí nutí se dobrovolně přihlásit k platbě výpalného.
Provozování loterie a sázkových her: zde se chrání privilegovaná výsada úzké skupiny lidí na úkor druhých. Státní, královská a jiná panovnické privilegia jsou jediným zdrojem monopolů ve společnosti. Antimonopolní "zákony" a antimonopolní praxe státu je jedna z nejhorších nespravedlnosti páchané na společnosti s velkými a neblahými důsledky nejen na tvorbu statků, ale i na potlačování osobních svobod. Problematiku monopolů a "antimonopolní politiky" probíral výstižně např. pánové Bastiat, Mises, Rothbard a Salin. Tedy proč když se musí potlačovat soukromé osoby kvůli "monopolnímu" jednání, neboť je údajně škodlivé, tak proč stejný úřad nechává na pokoji skutečné monopolní chování privilegovaných? Není to podezřelé?
Značný prospěch: znamená že někdo lépe sloužil druhým, než ostatní podnikatelé. Vágní a nebezpečné pro společnost jako termín "vetší rozsah".
Organizované skupiny: je smutné, ale symptomatické, že jedna organizovaná skupina zločinců pod pláštíkem legitimity a monopolu na tvorbu, výklad i vymáhání práva, potlačuje organizovanou skupinu, která je produktivní a slouží ostatním svobodným lidem i jejich biřicům. "Výhodou" první skupiny je, že má policii, zbraně, věznice a katy a hlavně božskou moc tvořit "zákony" šité na míru právě parazitům. Druhá skupina mé jen schopnost sloužit ostatním lidem a nabízet k dobrovolné směně své služby ostatním. Ale nemá možnost hájit životy a majetky svých členů.
Závěr: Soudce, který se rozhoduje o tomto hříchu, když biřici k němu dovlečou nějakého nebožáka, stojí před těžkou úlohu. Před ním nestojí dvě rovnocenné strany. Už to je podezřele. Proč by k soudu chodil státní žalobce, kdyby věděl, že je soudce skutečně nezávislý? Tak by soudy asi nepoužil a použil by hrubé násilí ve "správním" řízení. Tedy soudce se potom, ať chce nebo nechce, účastní hry, že se prosazuje právo. Soudce by neměl vnucovat své názory co by mělo být. Měl by hledat kdo a komu narušil právo. Tedy musí hledat pravidlo, které umožní další existenci společnosti. A právo nemá stát nebo firma stejně jako věci a zvířata vždy jednotlivý konkrétní člověk. Pokud nešťastný podnikatel či živnostníček lidem pomáhá tím, že nabízí své služby, komu bere práva? Svým zákazníkům? Ti se přeci mohou vybrat. Nemusí si nabízenou službu koupit. Poslanci, který souhlasil s TZ současného znění? Jaké právo mu bylo sebráno? Právo tvořit zákony? Ale deklaruje se, že lidé mají stejná práva a jsou si rovni před zákonem. Jak to, že živnostníček nemá stejné právo jako poslanec a neodhlasoval se obranný zákon proti nespravedlnosti. Pokud mu soudce řekne, že si toho poslance zvolil, tak soudce mlží. Navíc bych někoho, kdo mě poškozuje, jako svobodný člověk mohl odmítnout.
Soudce by měl takového člověka osvobodit, pokud je skutečně nezávislý a je omezen je pouze správností a spravedlností. Za prvé obžalovaný nespáchal nic, co by omezovalo na právech někoho jiného, poslance, vládce, biřice i soudce žijícího z toho, co biřici vyberou. Za druhé není možně hájit práva něčeho, co práva nemá - stát. Nemohl způsobit tedy škodu státu. Jen jednotlivcům, kteří žijí z plodů jeho jednání. To jsou ve skutečnosti ti, co žalují. A žalobce v tu chvíli je člověk, který by se nakonec musel obrátit na poslance. Tedy žalobu vznáší poslanec, který vyžaduje plnění "svého" zákona vytvořeno násilným způsobem většinovým hlasováním.
Tento paragraf by nevedl jednomyslnost rozsudku v tom smyslu, jak uvádí Bruno Leoni. U trestného činu se všichni soudci či poslanci, kteří rozhodují, shodnou a jen obžalovaný často nesouhlasí. V ostatních případech se soudci nesjednotí ani ve vítězně většině. Nesouhlasí každý i z vítězné většiny, když by měl být poškozen. Jinými slovy, i lupič bude rozhořčen, když ho někdo okrade a vyžaduje pro zloděje nejvyšší trest. Právo ne ochranu před zloději by se prosadilo i ve společnosti, kdy by zpočátku byli pouze zloději. Samotný šéf lupičů by jej začal garantovat. Krást lze jen tam, kde je zlodějů méně. Nebo není možnost okrádat nejmocnějšího zloděje, a to tento paragraf zajišťuje. Jediný poškozený zůstává živnostník a jeho zákazníci, jinými slovy společnost. Tento paragraf je protispolečenské ustanovení.
Příště bude § 121 Poškozování spotřebitele
středa 7. května 2008
Lidská práva jsou opravdu pro lidi?
Problém lidských práv mě zajímá a zkusím vyjádřit svůj názor.
1) Nemyslím si, že lidská práva jsou produktem práva (i mezinárodního). Definovali je nějací úředníci OSN, které zastupuje i velice podezřelé státy. Mohou mít právní vzdělání, ale to nemění nic na tom, že je to nelogický cár papíru. A nepomůže, že byla parlamenty odsouhlasená. Proč? Zkusím vysvětlit dále.
2) Myslím si, že i tvoření práva se musí vysvětlit až k jednání jednotlivců, podobně jako např tvorba cen se musí vysvětlit jen jako důsledek jednání jednotlivců.
Bruno Leoni navrhuje jít až k právním nárokům jednotlivců. Každý nárok jednotlivce na druhé lidi má jistou pravděpodobnost, že ho uznají i druzí. Proces tvorby zákony je objevování pravděpodobněji uznatelných práv jednotlivce. Tvorby práva se účastní jednotlivě strany a odborníci jako právníci či soudci. Hledá se či objevuje pravda a o pravdě se nehlasuje. Vzniká právo zaručující mimo jiné dlouhodobou právní jistotu. Což tvorba práva legislativou se jeví jako degenerace tvorby práva a mizí i právní jistota nutná pro rozvoj právní společnosti.
3)Listina lidských práv používá nejasné pojmy jako lidská bytost. Čím je odlišeny od jiných bytosti? Vždyť dneska to vypadá, že i psi a kočky mají lidská práva. Kdo je lidská bytost? Pokud bych jí chápal jako bytost účelově jednající, tedy Ti co vědomým jednáním (tedy i potlačením svých přirozených pudů) směňují svůj neuspokojivý stav za uspokojivější. Potom embryo, malé dítě, pes i kočka není lidská bytost. V lidské společnosti za ně jednají jejich rodiče či u zvířat majitelé. Ti za ně vznáší i právní nároky, pokud je třeba. (Dalo by se aplikovat i na tolik planě diskutované regulační poplatky u lékaře za děti)
4)Listina ignoruje základní fakt našeho bytí: k dosažení našich cílů musíme používat prostředky, z nichž minimálně jeden je vzácný. To znamená, že jeho užitek je omezený. A užitek je to, jak člověk hodnotí příspěvek prostředku k dosažení svého cíle. Proto články o bezplatné lékařské péči či vzdělání nevychází z lidské reality. Natož aby byli spravedlivé. Pokud někdo má právní nárok na bezplatně školství, vznáší tím právní nárok na prostředky jiných lidí a tedy jejich životy. Tito lidé určitě dobrovolně svůj majetek i život nedají pro vzdělání cizího člověka zadarmo. Tedy takto pojatá lidská práva vylučují vlastnická práva. Sice je deklaruje, ale hned je umožňuje zákonem omezit. Ale jakým zákonem? Pokud by tento zákon vznikl cestou hledání práva (pravděpodobněji uznatelných práv), tak je vše v pořádku. Pokud je tento zákon vytvořen rozhodnutím diktátora či poslanci na základě většinového hlasováni, pak takto pojatá lidské práva jsou cárem papíru.
4)Pokud právo není obhajobou lidského života a tedy i majetku jednotlivce, žádná deklarace nezaručí ani nejzákladnější právo. Bez ekonomické svobody jsou všechna tato deklarovaná práva podvod.
Ekonomická svoboda je taková svoboda, že mi nikdo nebrání dosahovat svých cílů, pokud nejednám protispolečensky (nezabíjím, nekradu, nepodvádím). Dokonce mám moc donutit ostatní, aby mě nechali na pokoji. Pokud přesto mě někdo omezuje nad rámec zákonů lidského jednání i zákonů přírody a nemohu se účinně bránit, nejsem svobodný, ale otrok či poddaný. Vlastnictví jednotlivců je nejdůležitější společenská instituce. Na jakém místě a jak okleštěná je obhajoba této instituce v Lidských právech? Tento dokument tedy nehájí společenské jednání a člověka, ale protispolečenké jednání plné konfliktů a válek. Úplný opak toho, o co usiluje. Hájí jen neskutečnou lidskou bytost v neskutečném neekonomickém světě bez vzácných statků, bytost, kterou si konstruují politici a diktátoři.
Dodatek:
Reaguji na diskuzní příspěvek:
"Naopak, pokud bychom "obecná (ne-lidská) práva" přisoudili bytostem se sebeuvědomováním, mohli bychom beze studu mít např. jatka pro novorozeňata a prodávat z nich mladé maso do pokrmů. Když se hlouběji zamyslíme, vskutku bychom nečinili nic objektivně se odlišujícího od zabíjení zvířat(zde však fungují mechanismy, které nás od tohoto jednání odrazují - zachování druhu)."
Nejdřív chci upozornit, že jsem amatér v právu odchován životem v pokleslém právním systému, který od dob starého Říma jenom upadá. Sám se beru s rezervou :-)
Myslím si, že práva nesouvisí se sebeuvědomováním, ale se schopností vznášet právní nároky. Právník nároky se vznáší ne druhé lidi a musí je tedy uznat. Historie práva je jen hledání právních nároků, které mají šanci být pravděpodobně akceptovaná. K tomu je třeba si je uvědomovat. Pokud dítě chápe, že má nárok na život, může vznášet právní nárok na ochranu svého života, ale zároveň ho už nesmí brát jiným. Zvíře ani miminko nejen, že práva nevznášejí, ale neakceptují právní nároky druhých. Vždy je za ně musí vznášet někdo jiný.
Ve středověku se rozhodovalo ne podle věku člověka, ale posuzovalo se, zda dítě chápe svá práva a povinnosti. Pokud se usoudilo, že je schopen rozlišit krádež, nebyl problém ho popravit. Dokonce rodiče měli právo své děti zabít sami. Svatby dětí v nízkém věku dokazují, že pokud děti měly povinnosti a chápaly je, měly i práva.
Možná tehdy lidé brali práva zvířat vážněji než dnešní jemnocitní ochránci zvířecích práv. Kůň, který zabil svého majitele byl potrestán stejně jako pes, který pokousal svého pána. Možná ze z toho titulu ani vlastník zvířete se musel starat o zvíře ne z donucení zákonů. Nevím jak to tehdy chápalo a bylo by to zajímavé zjistit více. V bibli se píše ve smyslu, že i vůl má nárok na stravu za vykonanou práci. Ale to vypadá, že jednotlivec vznesl právní nárok za své zvíře a podle toho sám jednal. Takto ocenil jeho pomoc například při orbě.To je přípustné.
Ale nemám k ničemu z historie nyní prameny, mohu se mýlit.
Člověk se nerodí s lidskými právy. Práva za něj museli vybojovat jiní. Práva nepadají z nebe.
Myslím si, že navzdory úspěchům vědy a techniky, jsme velmi zakrněli i v citu pro právo. Naši předkové nepočítali, že jim pomůže abstraktní právo bez povinností. Dnešní stav, že 14-tiletý zabije někoho jiného a zároveň má právo na ochranu před trestem či sankcí vede jen ke zkáze společnosti. Společnost nemůže být tam, kde není odpovědnost. Není možné jednat protispolečensky a zároveň využívat výhody lidské společnosti. Pokud se společnost nebude bránit, zanikne.
Pokud vznikne deklarace "Lidské povinnosti" pak budu ochoten uznat i deklaraci "Lidská práva", ale po jistých úpravách.
PS. Doporučuji článek od Franka van Dun: http://mises.org/journals/jls/15_4/15_4_1.pdf
1) Nemyslím si, že lidská práva jsou produktem práva (i mezinárodního). Definovali je nějací úředníci OSN, které zastupuje i velice podezřelé státy. Mohou mít právní vzdělání, ale to nemění nic na tom, že je to nelogický cár papíru. A nepomůže, že byla parlamenty odsouhlasená. Proč? Zkusím vysvětlit dále.
2) Myslím si, že i tvoření práva se musí vysvětlit až k jednání jednotlivců, podobně jako např tvorba cen se musí vysvětlit jen jako důsledek jednání jednotlivců.
Bruno Leoni navrhuje jít až k právním nárokům jednotlivců. Každý nárok jednotlivce na druhé lidi má jistou pravděpodobnost, že ho uznají i druzí. Proces tvorby zákony je objevování pravděpodobněji uznatelných práv jednotlivce. Tvorby práva se účastní jednotlivě strany a odborníci jako právníci či soudci. Hledá se či objevuje pravda a o pravdě se nehlasuje. Vzniká právo zaručující mimo jiné dlouhodobou právní jistotu. Což tvorba práva legislativou se jeví jako degenerace tvorby práva a mizí i právní jistota nutná pro rozvoj právní společnosti.
3)Listina lidských práv používá nejasné pojmy jako lidská bytost. Čím je odlišeny od jiných bytosti? Vždyť dneska to vypadá, že i psi a kočky mají lidská práva. Kdo je lidská bytost? Pokud bych jí chápal jako bytost účelově jednající, tedy Ti co vědomým jednáním (tedy i potlačením svých přirozených pudů) směňují svůj neuspokojivý stav za uspokojivější. Potom embryo, malé dítě, pes i kočka není lidská bytost. V lidské společnosti za ně jednají jejich rodiče či u zvířat majitelé. Ti za ně vznáší i právní nároky, pokud je třeba. (Dalo by se aplikovat i na tolik planě diskutované regulační poplatky u lékaře za děti)
4)Listina ignoruje základní fakt našeho bytí: k dosažení našich cílů musíme používat prostředky, z nichž minimálně jeden je vzácný. To znamená, že jeho užitek je omezený. A užitek je to, jak člověk hodnotí příspěvek prostředku k dosažení svého cíle. Proto články o bezplatné lékařské péči či vzdělání nevychází z lidské reality. Natož aby byli spravedlivé. Pokud někdo má právní nárok na bezplatně školství, vznáší tím právní nárok na prostředky jiných lidí a tedy jejich životy. Tito lidé určitě dobrovolně svůj majetek i život nedají pro vzdělání cizího člověka zadarmo. Tedy takto pojatá lidská práva vylučují vlastnická práva. Sice je deklaruje, ale hned je umožňuje zákonem omezit. Ale jakým zákonem? Pokud by tento zákon vznikl cestou hledání práva (pravděpodobněji uznatelných práv), tak je vše v pořádku. Pokud je tento zákon vytvořen rozhodnutím diktátora či poslanci na základě většinového hlasováni, pak takto pojatá lidské práva jsou cárem papíru.
4)Pokud právo není obhajobou lidského života a tedy i majetku jednotlivce, žádná deklarace nezaručí ani nejzákladnější právo. Bez ekonomické svobody jsou všechna tato deklarovaná práva podvod.
Ekonomická svoboda je taková svoboda, že mi nikdo nebrání dosahovat svých cílů, pokud nejednám protispolečensky (nezabíjím, nekradu, nepodvádím). Dokonce mám moc donutit ostatní, aby mě nechali na pokoji. Pokud přesto mě někdo omezuje nad rámec zákonů lidského jednání i zákonů přírody a nemohu se účinně bránit, nejsem svobodný, ale otrok či poddaný. Vlastnictví jednotlivců je nejdůležitější společenská instituce. Na jakém místě a jak okleštěná je obhajoba této instituce v Lidských právech? Tento dokument tedy nehájí společenské jednání a člověka, ale protispolečenké jednání plné konfliktů a válek. Úplný opak toho, o co usiluje. Hájí jen neskutečnou lidskou bytost v neskutečném neekonomickém světě bez vzácných statků, bytost, kterou si konstruují politici a diktátoři.
Dodatek:
Reaguji na diskuzní příspěvek:
"Naopak, pokud bychom "obecná (ne-lidská) práva" přisoudili bytostem se sebeuvědomováním, mohli bychom beze studu mít např. jatka pro novorozeňata a prodávat z nich mladé maso do pokrmů. Když se hlouběji zamyslíme, vskutku bychom nečinili nic objektivně se odlišujícího od zabíjení zvířat(zde však fungují mechanismy, které nás od tohoto jednání odrazují - zachování druhu)."
Nejdřív chci upozornit, že jsem amatér v právu odchován životem v pokleslém právním systému, který od dob starého Říma jenom upadá. Sám se beru s rezervou :-)
Myslím si, že práva nesouvisí se sebeuvědomováním, ale se schopností vznášet právní nároky. Právník nároky se vznáší ne druhé lidi a musí je tedy uznat. Historie práva je jen hledání právních nároků, které mají šanci být pravděpodobně akceptovaná. K tomu je třeba si je uvědomovat. Pokud dítě chápe, že má nárok na život, může vznášet právní nárok na ochranu svého života, ale zároveň ho už nesmí brát jiným. Zvíře ani miminko nejen, že práva nevznášejí, ale neakceptují právní nároky druhých. Vždy je za ně musí vznášet někdo jiný.
Ve středověku se rozhodovalo ne podle věku člověka, ale posuzovalo se, zda dítě chápe svá práva a povinnosti. Pokud se usoudilo, že je schopen rozlišit krádež, nebyl problém ho popravit. Dokonce rodiče měli právo své děti zabít sami. Svatby dětí v nízkém věku dokazují, že pokud děti měly povinnosti a chápaly je, měly i práva.
Možná tehdy lidé brali práva zvířat vážněji než dnešní jemnocitní ochránci zvířecích práv. Kůň, který zabil svého majitele byl potrestán stejně jako pes, který pokousal svého pána. Možná ze z toho titulu ani vlastník zvířete se musel starat o zvíře ne z donucení zákonů. Nevím jak to tehdy chápalo a bylo by to zajímavé zjistit více. V bibli se píše ve smyslu, že i vůl má nárok na stravu za vykonanou práci. Ale to vypadá, že jednotlivec vznesl právní nárok za své zvíře a podle toho sám jednal. Takto ocenil jeho pomoc například při orbě.To je přípustné.
Ale nemám k ničemu z historie nyní prameny, mohu se mýlit.
Člověk se nerodí s lidskými právy. Práva za něj museli vybojovat jiní. Práva nepadají z nebe.
Myslím si, že navzdory úspěchům vědy a techniky, jsme velmi zakrněli i v citu pro právo. Naši předkové nepočítali, že jim pomůže abstraktní právo bez povinností. Dnešní stav, že 14-tiletý zabije někoho jiného a zároveň má právo na ochranu před trestem či sankcí vede jen ke zkáze společnosti. Společnost nemůže být tam, kde není odpovědnost. Není možné jednat protispolečensky a zároveň využívat výhody lidské společnosti. Pokud se společnost nebude bránit, zanikne.
Pokud vznikne deklarace "Lidské povinnosti" pak budu ochoten uznat i deklaraci "Lidská práva", ale po jistých úpravách.
PS. Doporučuji článek od Franka van Dun: http://mises.org/journals/jls/15_4/15_4_1.pdf
pondělí 5. května 2008
Pan Pecina neví ani, co je to cena
Úvaha k http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=604309&tro5504_0_2
Pan Pecina je zlý člověk. Proč? Protože sloužící člověk by se měl poučit, když něco nefunguje a ubližuje druhým. A antimonopolní zákony jsou z pohledu ekonomie a praxeologie chybné. A pokud přesto někdo, navzdory tomu, že to není možné uhájit a škodí to, hájí, musí být zlý člověk, který má z toho osobní výhody. A je jedno, jestli ty zákony napsal a vymyslel. Nese svou velkou zodpovědnost za zlo páchané proti svobodným lidem. Opak dokáže, že se omluví všem poškozeným a začne dělat něco užitečného. Jako celník Matouš.
Kdyby šel chovat slepice, aby nám ukázal, jaká je jejich "skutečná" cena. Aspoň by se zlevnily. Takhle zasahuje do svobody lidí jako nějaký gestapák. Nikdo přece není povinen chovat slepice a pokud někdo začne za své, pak si může navrhnout cenu jakou chce a domluvit se může taky s kým chce. Pokud si Pecina myslí, že jsou slepice drahé a chovatelé mají "nepřiměřené" zisky, pak proč sám do toho oboru neinvestoval? Přeci by mohl taky vydělat a konkurentům snížit zisky. To je jediná, společensky přijatelná, reakce na možnost velkých zisků v nějaké činnosti. Ale asi by při svých schopnostech slepice prodával dráže a brzo by zkrachoval.
Myslí jak socialista a jedná taky. Nechápe, co je vlastně zisk a co ztráta. Poškozuje jen zákazníky. Ty miliony, co jim násilím vezme, vzal nakonec lidem, kteří s nákupem slepic souhlasili koupí a tak podpořili tyto chovatele a dali jim souhlas, aby pokračovali v chovu. Jestli byli tito chovatele marginální, po zaplacení pokuty zkrachují a lidí svými penězi tak hlasovali zbytečně a navíc se slepice stanou vzácnější a tedy i dražší. Trh zde nezafunguje, je bráněno lidem svobodně a bez překážek vstoupit do možná ziskového odvětví. Ty vybrané miliony jen posílí zvůli státu a poslouží k dalšímu omezení svobody. Ach jo, kdy to lidé konečně pochopí, že socialismus není cestou k blahobytu.
A dodávám: Stát to dělá úplně obráceně jen proto, aby pár úředníků a politiků mělo den mocnější než králové. Lidem ničí úspory a brání jim všemožně vstupu na trh např. zdaněním a jinou šikanou. A tam kde si tito "bohové" na úřadech , myslí, že jsou nepřiměřené ceny (které jen říkají, že o zboží je zájem, ale výrobci nemají dost kapitálu a je nedostatečná výroba) peníze odčerpá do socialistického sektoru pokutami za to, že se lidé pokoušeli optimalizovat výrobu . A současně je investorům bráněno, aby vyrovnali nabídku a poptávku dalšími investicemi do daného oboru. Je to past na prosperitu. Dokonalá cesta k bídě. A soudy toto bezpráví nenapraví, neboť soudci jsou stejně schopní ekonomové jak Marx a Lenin a neví ani co je to cena a jak vzniká.
Typické je, že státem vytvořené a skutečné monopoly jsou v klidu. Proti komu je tedy namířen jeho úřad? Proti soukromníkům a všem zákazníkům. Je to převlečený socialistický plánovací úřad, který rozhoduje kdo bude dodávat na trh a za kolik.
A selhání trhu? Neexistuje. Buď ke směně mizí lidmi dojde nebo nedojde. Pro selhání není místo. Pokud něco selhává, pak pokusy socialistů vytvořit bohatství přerozdělováním již vytvořeného bohatství.
Pan Pecina je zlý člověk. Proč? Protože sloužící člověk by se měl poučit, když něco nefunguje a ubližuje druhým. A antimonopolní zákony jsou z pohledu ekonomie a praxeologie chybné. A pokud přesto někdo, navzdory tomu, že to není možné uhájit a škodí to, hájí, musí být zlý člověk, který má z toho osobní výhody. A je jedno, jestli ty zákony napsal a vymyslel. Nese svou velkou zodpovědnost za zlo páchané proti svobodným lidem. Opak dokáže, že se omluví všem poškozeným a začne dělat něco užitečného. Jako celník Matouš.
Kdyby šel chovat slepice, aby nám ukázal, jaká je jejich "skutečná" cena. Aspoň by se zlevnily. Takhle zasahuje do svobody lidí jako nějaký gestapák. Nikdo přece není povinen chovat slepice a pokud někdo začne za své, pak si může navrhnout cenu jakou chce a domluvit se může taky s kým chce. Pokud si Pecina myslí, že jsou slepice drahé a chovatelé mají "nepřiměřené" zisky, pak proč sám do toho oboru neinvestoval? Přeci by mohl taky vydělat a konkurentům snížit zisky. To je jediná, společensky přijatelná, reakce na možnost velkých zisků v nějaké činnosti. Ale asi by při svých schopnostech slepice prodával dráže a brzo by zkrachoval.
Myslí jak socialista a jedná taky. Nechápe, co je vlastně zisk a co ztráta. Poškozuje jen zákazníky. Ty miliony, co jim násilím vezme, vzal nakonec lidem, kteří s nákupem slepic souhlasili koupí a tak podpořili tyto chovatele a dali jim souhlas, aby pokračovali v chovu. Jestli byli tito chovatele marginální, po zaplacení pokuty zkrachují a lidí svými penězi tak hlasovali zbytečně a navíc se slepice stanou vzácnější a tedy i dražší. Trh zde nezafunguje, je bráněno lidem svobodně a bez překážek vstoupit do možná ziskového odvětví. Ty vybrané miliony jen posílí zvůli státu a poslouží k dalšímu omezení svobody. Ach jo, kdy to lidé konečně pochopí, že socialismus není cestou k blahobytu.
A dodávám: Stát to dělá úplně obráceně jen proto, aby pár úředníků a politiků mělo den mocnější než králové. Lidem ničí úspory a brání jim všemožně vstupu na trh např. zdaněním a jinou šikanou. A tam kde si tito "bohové" na úřadech , myslí, že jsou nepřiměřené ceny (které jen říkají, že o zboží je zájem, ale výrobci nemají dost kapitálu a je nedostatečná výroba) peníze odčerpá do socialistického sektoru pokutami za to, že se lidé pokoušeli optimalizovat výrobu . A současně je investorům bráněno, aby vyrovnali nabídku a poptávku dalšími investicemi do daného oboru. Je to past na prosperitu. Dokonalá cesta k bídě. A soudy toto bezpráví nenapraví, neboť soudci jsou stejně schopní ekonomové jak Marx a Lenin a neví ani co je to cena a jak vzniká.
Typické je, že státem vytvořené a skutečné monopoly jsou v klidu. Proti komu je tedy namířen jeho úřad? Proti soukromníkům a všem zákazníkům. Je to převlečený socialistický plánovací úřad, který rozhoduje kdo bude dodávat na trh a za kolik.
A selhání trhu? Neexistuje. Buď ke směně mizí lidmi dojde nebo nedojde. Pro selhání není místo. Pokud něco selhává, pak pokusy socialistů vytvořit bohatství přerozdělováním již vytvořeného bohatství.
Antimonopolní zákony
V blogu http://www.leblog.cz/?q=node/222 jsem se snažil právníkům vysvětlit, že nelze o skutečnosti mluvit skrze arbitrální "definice" našich vážených poslanců a úředníků připravující jim podklady. Marně. Ani si ničeho nevšimli. Nedivím se, že naše soudnictví je na tom tak bídně, když nehledá pravdu (právo) předloženého problému a jsou jen "ústa" legislativy. A věří, že tvorba práva je vykonána legislativou. Jako konstruktivismus v ekonomii zničil ekonomické myšlení a tedy i hospodářství, tak konstruktivismus v tvorbě práva zničil myšlení a tedy i právo. Oboji vede ke zkáze společnosti.
Napsal jsem tam:
"Omlouvám se za amatérský vstup. Jen chci odkázat na zajímavé texty o konkurenci a to "Ekonomická harmonizace" od Pascala Salina (http://www.libinst.cz/etexts/salin_harmonie.pdf) a přiblížit můj náhled.
Napsal jsem tam:
"Omlouvám se za amatérský vstup. Jen chci odkázat na zajímavé texty o konkurenci a to "Ekonomická harmonizace" od Pascala Salina (http://www.libinst.cz/etexts/salin_harmonie.pdf) a přiblížit můj náhled.
Ukazuje, že tak jak je chápán zákony termín dokonalá konkurence je v podstatě hospodářstvím plánovitým. Někdo mimo tržní jednání určuje co je správná cena, technologie, náklady a pod. Teorie používaná v antimonopolní politice stojí na chybných a nereálných předpokladech, že lidé vše ví a nic nemusí objevovat. Dokonce ví, co neznají a kolik je bude stát odstranění neznalosti. To že někdo objeví někde nedostatek a bez nákladů získá zisk, tyto teorie nikdy nemohou vysvětlit. Pouze konstatují, že je to "nepřiměřený" zisk. A s nimi, zákonodárci, soudci i chudý lid.
Pokud není jasné ani ekonomicky a společensky, co to je trh (objevování nejlepšího uspokojení jednotlivců), společenská hospodářská soutěž a tvorba cen, jak se potom může soud hledající právo odvolávat na chybné teorie? Není to totální selhání soudnictví, že soudí podle "pravd", které se odhlasovali vetšinou (co když je to banda lupičů a navíc menšina podle počtu)? O pravdě se hlasuje? Staří Římané by se asi divili, co jsme s právem a spravedlností udělali."
a
"V Jiném právu píšete "NSS mi celkem dává smysl (jak právně, tak ekonomicky)." Jak jsem psal výše, ale to co vychází ze zákona o hospodářské soutěži nevychází ze správného pochopení tržního procesu. Zřejmě se pro "právní stromy" nevidí "ekonomický les".
Ekonomicky to smysl nedává, neboť celý model zákona vychází z nereálných předpokladů. V praxi je podle mě tento zákon protiprávní, neboť dopředu nikomu nedává jistotu, zda zpětně ho méně schopná konkurence neudá. U vraždy vím, že jednám protiprávně. Ale zde to nevím. Prodávám svůj majetek jak nejlépe umím a pokud nepodvádím či nepoužívám násilí, pak jednám společensky, nikomu žádná práva neberu. A za co mám být trestán, že lépe složím zákazníkům, kteří dychtí po mém majetku?
Pokud se děje na trhu něco špatně, mělo by na to stačit trestní právo.
Směnu na trhu lze jednoznačně definovat, ale "tržní moc" či "tržní sílu" ne. V zákoně jsou použity vágní termíny. Např. "umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích". Jediné podniky, které nejsou závislé na spotřebitelích jsou státní. Ztráty kryjí z daní nebo "emisí" peněz. Tak proč na ně se nevztahuje tento zákon? Proto tyto definice nemohou být kritériem pro právo.
Je jisté, že těm, kdo aplikují tento zákon, nevadí státní monopoly (monopol na emisi peněz, pošta, zdravotnictví, školství atd). Tam je moc, ale ne tržní. O to více mě to přesvědčuje, že zákon o hospodářské soutěži je protispolečenský nástroj na potlačování svobody a inovací na trhu. A porušuje vlastnická práva.
Asi jste stále neprostudoval Salina. Mohu také doporučit Armentana (http://www.libinst.cz/etexts/armentano.pdf)
Zákon o cenách také s ekonomickými cenami nemá nic společného. Cena je dle Ludwiga von Mises toto: "....Směnnými poměry jsou nyní zpravidla peněžní ceny. Jsou stanoveny v mimořádně úzkých hranicích: na jedné straně hodnocení mezním kupcem a těmi mezními nabízejícími, kteří se zdrží prodeje, a na druhé straně hodnocení mezním prodávajícím a těmi mezními potencionálními kupci, kteří se zdrží nákupu."
Zde nemá co dělat žádné právo kromě práva na vlastnictví a trestního práva pro případ loupeže či podvodu. Cena jako směnný poměr je to kategorie lidské jednání - směny. Co nevyhovuje této definici, není cena. Tedy zákon o cenách zruší cenu, pokud zasáhne do jednání svobodných lidí a nahradí jí poplatkem, výměrem atd. kterými by se zabývat nakonec neměl. Také to není logické. Snad schválně.
Aplikace "hospodářské právo" jen ukazuje, že podvedený či oloupený člověk nemá právně moc šancí uspět. Ostatně i soudnictví placené státem je také monopolem dominantní na trhu záměrně nezávislé na všem, kromě peněz získaných násilím. Taky by se na soudnictví mohla aplikovat uvedená zákonná definice dominantního postavení na trhu.
"Jiné právo" je kvalitní diskuze, ale zdá se mi, že právníci a soudci ztratili ve svém zaujetí legislativními výtvory smysl pro lidskost a spravedlnost a nehledají vlastní smysl tzv. zákonů. Tedy ochranu jednotlivců či skupin společnosti proti nespolečenskému jednání některých jiných jednotlivců či skupin a to i kdyby se schovávali za legitimitu práva."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)