středa 7. května 2008

Lidská práva jsou opravdu pro lidi?

Problém lidských práv mě zajímá a zkusím vyjádřit svůj názor.

1) Nemyslím si, že lidská práva jsou produktem práva (i mezinárodního). Definovali je nějací úředníci OSN, které zastupuje i velice podezřelé státy. Mohou mít právní vzdělání, ale to nemění nic na tom, že je to nelogický cár papíru. A nepomůže, že byla parlamenty odsouhlasená. Proč? Zkusím vysvětlit dále.
2) Myslím si, že i tvoření práva se musí vysvětlit až k jednání jednotlivců, podobně jako např tvorba cen se musí vysvětlit jen jako důsledek jednání jednotlivců.
Bruno Leoni navrhuje jít až k právním nárokům jednotlivců. Každý nárok jednotlivce na druhé lidi má jistou pravděpodobnost, že ho uznají i druzí. Proces tvorby zákony je objevování pravděpodobněji uznatelných práv jednotlivce. Tvorby práva se účastní jednotlivě strany a odborníci jako právníci či soudci. Hledá se či objevuje pravda a o pravdě se nehlasuje. Vzniká právo zaručující mimo jiné dlouhodobou právní jistotu. Což tvorba práva legislativou se jeví jako degenerace tvorby práva a mizí i právní jistota nutná pro rozvoj právní společnosti.
3)Listina lidských práv používá nejasné pojmy jako lidská bytost. Čím je odlišeny od jiných bytosti? Vždyť dneska to vypadá, že i psi a kočky mají lidská práva. Kdo je lidská bytost? Pokud bych jí chápal jako bytost účelově jednající, tedy Ti co vědomým jednáním (tedy i potlačením svých přirozených pudů) směňují svůj neuspokojivý stav za uspokojivější. Potom embryo, malé dítě, pes i kočka není lidská bytost. V lidské společnosti za ně jednají jejich rodiče či u zvířat majitelé. Ti za ně vznáší i právní nároky, pokud je třeba. (Dalo by se aplikovat i na tolik planě diskutované regulační poplatky u lékaře za děti)
4)Listina ignoruje základní fakt našeho bytí: k dosažení našich cílů musíme používat prostředky, z nichž minimálně jeden je vzácný. To znamená, že jeho užitek je omezený. A užitek je to, jak člověk hodnotí příspěvek prostředku k dosažení svého cíle. Proto články o bezplatné lékařské péči či vzdělání nevychází z lidské reality. Natož aby byli spravedlivé. Pokud někdo má právní nárok na bezplatně školství, vznáší tím právní nárok na prostředky jiných lidí a tedy jejich životy. Tito lidé určitě dobrovolně svůj majetek i život nedají pro vzdělání cizího člověka zadarmo. Tedy takto pojatá lidská práva vylučují vlastnická práva. Sice je deklaruje, ale hned je umožňuje zákonem omezit. Ale jakým zákonem? Pokud by tento zákon vznikl cestou hledání práva (pravděpodobněji uznatelných práv), tak je vše v pořádku. Pokud je tento zákon vytvořen rozhodnutím diktátora či poslanci na základě většinového hlasováni, pak takto pojatá lidské práva jsou cárem papíru.
4)Pokud právo není obhajobou lidského života a tedy i majetku jednotlivce, žádná deklarace nezaručí ani nejzákladnější právo. Bez ekonomické svobody jsou všechna tato deklarovaná práva podvod.

Ekonomická svoboda je taková svoboda, že mi nikdo nebrání dosahovat svých cílů, pokud nejednám protispolečensky (nezabíjím, nekradu, nepodvádím). Dokonce mám moc donutit ostatní, aby mě nechali na pokoji. Pokud přesto mě někdo omezuje nad rámec zákonů lidského jednání i zákonů přírody a nemohu se účinně bránit, nejsem svobodný, ale otrok či poddaný. Vlastnictví jednotlivců je nejdůležitější společenská instituce. Na jakém místě a jak okleštěná je obhajoba této instituce v Lidských právech? Tento dokument tedy nehájí společenské jednání a člověka, ale protispolečenké jednání plné konfliktů a válek. Úplný opak toho, o co usiluje. Hájí jen neskutečnou lidskou bytost v neskutečném neekonomickém světě bez vzácných statků, bytost, kterou si konstruují politici a diktátoři.

Dodatek:
Reaguji na diskuzní příspěvek:
"Naopak, pokud bychom "obecná (ne-lidská) práva" přisoudili bytostem se sebeuvědomováním, mohli bychom beze studu mít např. jatka pro novorozeňata a prodávat z nich mladé maso do pokrmů. Když se hlouběji zamyslíme, vskutku bychom nečinili nic objektivně se odlišujícího od zabíjení zvířat(zde však fungují mechanismy, které nás od tohoto jednání odrazují - zachování druhu)."

Nejdřív chci upozornit, že jsem amatér v právu odchován životem v pokleslém právním systému, který od dob starého Říma jenom upadá. Sám se beru s rezervou :-)

Myslím si, že práva nesouvisí se sebeuvědomováním, ale se schopností vznášet právní nároky. Právník nároky se vznáší ne druhé lidi a musí je tedy uznat. Historie práva je jen hledání právních nároků, které mají šanci být pravděpodobně akceptovaná. K tomu je třeba si je uvědomovat. Pokud dítě chápe, že má nárok na život, může vznášet právní nárok na ochranu svého života, ale zároveň ho už nesmí brát jiným. Zvíře ani miminko nejen, že práva nevznášejí, ale neakceptují právní nároky druhých. Vždy je za ně musí vznášet někdo jiný.
Ve středověku se rozhodovalo ne podle věku člověka, ale posuzovalo se, zda dítě chápe svá práva a povinnosti. Pokud se usoudilo, že je schopen rozlišit krádež, nebyl problém ho popravit. Dokonce rodiče měli právo své děti zabít sami. Svatby dětí v nízkém věku dokazují, že pokud děti měly povinnosti a chápaly je, měly i práva.

Možná tehdy lidé brali práva zvířat vážněji než dnešní jemnocitní ochránci zvířecích práv. Kůň, který zabil svého majitele byl potrestán stejně jako pes, který pokousal svého pána. Možná ze z toho titulu ani vlastník zvířete se musel starat o zvíře ne z donucení zákonů. Nevím jak to tehdy chápalo a bylo by to zajímavé zjistit více. V bibli se píše ve smyslu, že i vůl má nárok na stravu za vykonanou práci. Ale to vypadá, že jednotlivec vznesl právní nárok za své zvíře a podle toho sám jednal. Takto ocenil jeho pomoc například při orbě.To je přípustné.
Ale nemám k ničemu z historie nyní prameny, mohu se mýlit.

Člověk se nerodí s lidskými právy. Práva za něj museli vybojovat jiní. Práva nepadají z nebe.

Myslím si, že navzdory úspěchům vědy a techniky, jsme velmi zakrněli i v citu pro právo. Naši předkové nepočítali, že jim pomůže abstraktní právo bez povinností. Dnešní stav, že 14-tiletý zabije někoho jiného a zároveň má právo na ochranu před trestem či sankcí vede jen ke zkáze společnosti. Společnost nemůže být tam, kde není odpovědnost. Není možné jednat protispolečensky a zároveň využívat výhody lidské společnosti. Pokud se společnost nebude bránit, zanikne.

Pokud vznikne deklarace "Lidské povinnosti" pak budu ochoten uznat i deklaraci "Lidská práva", ale po jistých úpravách.

PS. Doporučuji článek od Franka van Dun: http://mises.org/journals/jls/15_4/15_4_1.pdf

pondělí 5. května 2008

Pan Pecina neví ani, co je to cena

Úvaha k http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=604309&tro5504_0_2

Pan Pecina je zlý člověk. Proč? Protože sloužící člověk by se měl poučit, když něco nefunguje a ubližuje druhým. A antimonopolní zákony jsou z pohledu ekonomie a praxeologie chybné. A pokud přesto někdo, navzdory tomu, že to není možné uhájit a škodí to, hájí, musí být zlý člověk, který má z toho osobní výhody. A je jedno, jestli ty zákony napsal a vymyslel. Nese svou velkou zodpovědnost za zlo páchané proti svobodným lidem. Opak dokáže, že se omluví všem poškozeným a začne dělat něco užitečného. Jako celník Matouš.

Kdyby šel chovat slepice, aby nám ukázal, jaká je jejich "skutečná" cena. Aspoň by se zlevnily. Takhle zasahuje do svobody lidí jako nějaký gestapák. Nikdo přece není povinen chovat slepice a pokud někdo začne za své, pak si může navrhnout cenu jakou chce a domluvit se může taky s kým chce. Pokud si Pecina myslí, že jsou slepice drahé a chovatelé mají "nepřiměřené" zisky, pak proč sám do toho oboru neinvestoval? Přeci by mohl taky vydělat a konkurentům snížit zisky. To je jediná, společensky přijatelná, reakce na možnost velkých zisků v nějaké činnosti. Ale asi by při svých schopnostech slepice prodával dráže a brzo by zkrachoval.
Myslí jak socialista a jedná taky. Nechápe, co je vlastně zisk a co ztráta. Poškozuje jen zákazníky. Ty miliony, co jim násilím vezme, vzal nakonec lidem, kteří s nákupem slepic souhlasili koupí a tak podpořili tyto chovatele a dali jim souhlas, aby pokračovali v chovu. Jestli byli tito chovatele marginální, po zaplacení pokuty zkrachují a lidí svými penězi tak hlasovali zbytečně a navíc se slepice stanou vzácnější a tedy i dražší. Trh zde nezafunguje, je bráněno lidem svobodně a bez překážek vstoupit do možná ziskového odvětví. Ty vybrané miliony jen posílí zvůli státu a poslouží k dalšímu omezení svobody. Ach jo, kdy to lidé konečně pochopí, že socialismus není cestou k blahobytu.

A dodávám: Stát to dělá úplně obráceně jen proto, aby pár úředníků a politiků mělo den mocnější než králové. Lidem ničí úspory a brání jim všemožně vstupu na trh např. zdaněním a jinou šikanou. A tam kde si tito "bohové" na úřadech , myslí, že jsou nepřiměřené ceny (které jen říkají, že o zboží je zájem, ale výrobci nemají dost kapitálu a je nedostatečná výroba) peníze odčerpá do socialistického sektoru pokutami za to, že se lidé pokoušeli optimalizovat výrobu . A současně je investorům bráněno, aby vyrovnali nabídku a poptávku dalšími investicemi do daného oboru. Je to past na prosperitu. Dokonalá cesta k bídě. A soudy toto bezpráví nenapraví, neboť soudci jsou stejně schopní ekonomové jak Marx a Lenin a neví ani co je to cena a jak vzniká.

Typické je, že státem vytvořené a skutečné monopoly jsou v klidu. Proti komu je tedy namířen jeho úřad? Proti soukromníkům a všem zákazníkům. Je to převlečený socialistický plánovací úřad, který rozhoduje kdo bude dodávat na trh a za kolik.
A selhání trhu? Neexistuje. Buď ke směně mizí lidmi dojde nebo nedojde. Pro selhání není místo. Pokud něco selhává, pak pokusy socialistů vytvořit bohatství přerozdělováním již vytvořeného bohatství.

Antimonopolní zákony

V blogu http://www.leblog.cz/?q=node/222 jsem se snažil právníkům vysvětlit, že nelze o skutečnosti mluvit skrze arbitrální "definice" našich vážených poslanců a úředníků připravující jim podklady. Marně. Ani si ničeho nevšimli. Nedivím se, že naše soudnictví je na tom tak bídně, když nehledá pravdu (právo) předloženého problému a jsou jen "ústa" legislativy. A věří, že tvorba práva je vykonána legislativou. Jako konstruktivismus v ekonomii zničil ekonomické myšlení a tedy i hospodářství, tak konstruktivismus v tvorbě práva zničil myšlení a tedy i právo. Oboji vede ke zkáze společnosti.
Napsal jsem tam:
"Omlouvám se za amatérský vstup. Jen chci odkázat na zajímavé texty o konkurenci a to "Ekonomická harmonizace" od Pascala Salina (http://www.libinst.cz/etexts/salin_harmonie.pdf) a přiblížit můj náhled.

Ukazuje, že tak jak je chápán zákony termín dokonalá konkurence je v podstatě hospodářstvím plánovitým. Někdo mimo tržní jednání určuje co je správná cena, technologie, náklady a pod. Teorie používaná v antimonopolní politice stojí na chybných a nereálných předpokladech, že lidé vše ví a nic nemusí objevovat. Dokonce ví, co neznají a kolik je bude stát odstranění neznalosti. To že někdo objeví někde nedostatek a bez nákladů získá zisk, tyto teorie nikdy nemohou vysvětlit. Pouze konstatují, že je to "nepřiměřený" zisk. A s nimi, zákonodárci, soudci i chudý lid.

Pokud není jasné ani ekonomicky a společensky, co to je trh (objevování nejlepšího uspokojení jednotlivců), společenská hospodářská soutěž a tvorba cen, jak se potom může soud hledající právo odvolávat na chybné teorie? Není to totální selhání soudnictví, že soudí podle "pravd", které se odhlasovali vetšinou (co když je to banda lupičů a navíc menšina podle počtu)? O pravdě se hlasuje? Staří Římané by se asi divili, co jsme s právem a spravedlností udělali."

a

"V Jiném právu píšete "NSS mi celkem dává smysl (jak právně, tak ekonomicky)." Jak jsem psal výše, ale to co vychází ze zákona o hospodářské soutěži nevychází ze správného pochopení tržního procesu. Zřejmě se pro "právní stromy" nevidí "ekonomický les".

Ekonomicky to smysl nedává, neboť celý model zákona vychází z nereálných předpokladů. V praxi je podle mě tento zákon protiprávní, neboť dopředu nikomu nedává jistotu, zda zpětně ho méně schopná konkurence neudá. U vraždy vím, že jednám protiprávně. Ale zde to nevím. Prodávám svůj majetek jak nejlépe umím a pokud nepodvádím či nepoužívám násilí, pak jednám společensky, nikomu žádná práva neberu. A za co mám být trestán, že lépe složím zákazníkům, kteří dychtí po mém majetku?
Pokud se děje na trhu něco špatně, mělo by na to stačit trestní právo.
Směnu na trhu lze jednoznačně definovat, ale "tržní moc" či "tržní sílu" ne. V zákoně jsou použity vágní termíny. Např. "umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích". Jediné podniky, které nejsou závislé na spotřebitelích jsou státní. Ztráty kryjí z daní nebo "emisí" peněz. Tak proč na ně se nevztahuje tento zákon? Proto tyto definice nemohou být kritériem pro právo.
Je jisté, že těm, kdo aplikují tento zákon, nevadí státní monopoly (monopol na emisi peněz, pošta, zdravotnictví, školství atd). Tam je moc, ale ne tržní. O to více mě to přesvědčuje, že zákon o hospodářské soutěži je protispolečenský nástroj na potlačování svobody a inovací na trhu. A porušuje vlastnická práva.
Asi jste stále neprostudoval Salina. Mohu také doporučit Armentana (http://www.libinst.cz/etexts/armentano.pdf)

Zákon o cenách také s ekonomickými cenami nemá nic společného. Cena je dle Ludwiga von Mises toto: "....Směnnými poměry jsou nyní zpravidla peněžní ceny. Jsou stanoveny v mimořádně úzkých hranicích: na jedné straně hodnocení mezním kupcem a těmi mezními nabízejícími, kteří se zdrží prodeje, a na druhé straně hodnocení mezním prodávajícím a těmi mezními potencionálními kupci, kteří se zdrží nákupu."
Zde nemá co dělat žádné právo kromě práva na vlastnictví a trestního práva pro případ loupeže či podvodu. Cena jako směnný poměr je to kategorie lidské jednání - směny. Co nevyhovuje této definici, není cena. Tedy zákon o cenách zruší cenu, pokud zasáhne do jednání svobodných lidí a nahradí jí poplatkem, výměrem atd. kterými by se zabývat nakonec neměl. Také to není logické. Snad schválně.

Aplikace "hospodářské právo" jen ukazuje, že podvedený či oloupený člověk nemá právně moc šancí uspět. Ostatně i soudnictví placené státem je také monopolem dominantní na trhu záměrně nezávislé na všem, kromě peněz získaných násilím. Taky by se na soudnictví mohla aplikovat uvedená zákonná definice dominantního postavení na trhu.

"Jiné právo" je kvalitní diskuze, ale zdá se mi, že právníci a soudci ztratili ve svém zaujetí legislativními výtvory smysl pro lidskost a spravedlnost a nehledají vlastní smysl tzv. zákonů. Tedy ochranu jednotlivců či skupin společnosti proti nespolečenskému jednání některých jiných jednotlivců či skupin a to i kdyby se schovávali za legitimitu práva."