sobota 19. února 2011

Propozice nové ústavy

  1. Člověk, společnost a Bůh

    1. Člověk je společenský tvor žijící ve světě (slovanského “míru” - původně asi “přátelské soužití” od indoevropského slovního základu pro “milý”), který se od ostatních živočichů odlišuje touhou diferencovat se, přesahovat sám sebe - je transcendentní bytostí -  a má schopnosti poznávat jako Bůh dobré a špatné (Gn. 3,22). Člověk je za všech okolností ideologickým stvořením, odlišujícím se od zvířete v tom, že má, vedle rozumu a náboženství, uspořádanou a logickou představu či teorii vysvětlující jeho osobní a společenskou existenci[Portlandská deklarace, Western Humanities Institute, vydal National Review, 16.10.1980, zpracoval Erik von Kuenhelt-Leddihn].
    2. Pokud má člověk schopnost náležet sám sobě a tedy být odpovědný za své skutky, je reálnou osobou. V tom je člověk “podobný Bohu” (Gn. 1,26). Lidský plod je potencionální člověk a je proto je třeba chránit a opatrovat jeho život a důstojnost jako kdyby už byl reálná osoba. Ochrana životního prostoru je oprávněná kvůli zohlednění práv ještě nenarozených lidí na život. [Frank van Dun: The Logic of Law, 2007, Libertarian Papers, Vol 1. Art. No 36.]
    3. Naproti tomu umělé, imaginární osoby, nenáleží sami sobě a vždy je musí zastupovat reálná osoba např. v rámci nějaké smlouvy. Řád mezi reálnými osobami je zákon a s legislativou, řádem mezi imaginárními osobami jako jsou role, společnosti, university, stát  atd., nemá přímou souvislost.
    4. Ve společnosti nutně vznikají meziosobní konflikty mezi lidmi, a proto musí člověk umět poznávat dobré a zlé. Jedná se o pluralitu a diverzity osob a svobodný přístup k vzácným zdrojům. Pluralita a diverzita je pevně zakotvena ve světě a nadbytek je nemyslitelný v takovém světě. Proto při tomto konfliktu volby člověka mohou být dobré nebo špatné pro jiné lidi. Každá volba vyžaduje oběti. Svobodný bezkonfliktní přístup k vzácným statkům nelze bez společenské instituce vlastnictví. Naše štěstí je  stále v sázce, závisí na schopnosti člověka poznat a respektovat vlastnické vztahy mezi sebou a ve svém vztahu k Bohu a tím zakusit požehnání řádu našeho míru (světa) - přátelského soužití s bližními i Bohem. Dobrým návodem pro tento respekt je biblické Desatero (Ex. 20, 2-17). [Frank van Dun: The Logic of Law, 2007, Libertarian Papers, Vol 1. Art. No 36.]
    5. Pokud člověk své místo hledá v božím řádu skutečnosti, lituje toho, že nerespektoval svobodu druhých a přijímá oběť Ježíše Krista a svou nedokonalost a tuto skutečnost akceptuje, tvoří dějiny. Jinak se ocitá v mýtu věčného návratu. Člověk nemůže vyřešit svůj vlastní pád, rozpor mezi jednotlivcem a společností a vztah mezi Ježíšem a “césarem”. Co ale není možné u člověka, je možné u Boha (Lk. 18,27).
    6. Problém leží v záhadě, jakým způsobem může dojít mezi vzájemně neznámými jednotlivci k dělbě práce, která slouží jako základ moderní civilizace [Peter Boettke: Robustní politická ekonomie pro 21. století, Wolters Kluwer,CEVRO Institut, Praha,2011, s. 275]. Zatímco kooperativní přirozenost spočívá v našem sklonu “handlovat”, smlouvat a směňovat, naše oportunistická přirozenost pustošit, drancovat a plenit, která má tendenci vyplývat na povrch během válečných konfliktů.
    7. Dále čelíme problému, že předpokládáme fungující správní orgány, což je chybný předpoklad. Otázka zní: do jaké míry má být svoboda potlačena, aby bylo možné rámec dobrovolné směny zajistit [Peter Boettke,,2011, s. 275]. Paradoxem vlády je, že je určena k tomu, aby zamezila predátorství jednotlivců a zároveň umožňuje predátorství kolektivní.
    8. Člověk a společnost je trvale v nebezpečí podlehnutí gnózi  - “úsilí o zduchovňující abstrakci od světa, což konstituuje paradox světskosti, sekularizace, která se ustavičně dialekticky pozdvihuje nad sebe samu negací svých stvořených hmotných základů” [Rio Preisner: Americana I,Atlantis, Brno,1992, s.15]. Jevy ve společnosti nelze vysvětlit pouze ekonomickou vědou. Svět není třeba ničit, aby byl stvořen znovu do obrazu neuskutečnitelné utopie “vládce s lidskou tváří”. Svět lidí na Zemi byl Bohem učiněn velmi dobře (Gn. 1.31). Člověk nemůže nic stvořit, může pouze měnit již stvořené. Člověk stvořený vesmír a lidská svět nikdy plně nepopíše a neporozumí mu nikoliv proto, že by svět a vesmír nebyl poznatelný, ale právě pro to, že je tolik poznatelný a naše mysl je omezená. Stejně tak není v silách člověka realizovat “dokonalý” vymyšlený svět bez lidské zloby a slabostí, bez bolesti, bídy a bez vlivu na vesmír kolem nás. Není to jeho věcí.
    9. Ekonomie je věda o významu a závažnosti účelného vědomého lidského jednání na základě hodnotových soudů na Zemi nutně vzácných prostředků. Ekonomie je nejrozpracovanější části vědy o lidském jednání. Sama o sobě o člověku, společnosti  a dějinách nevysvětluje nic. Spoléhat se na “zdravý” rozum, který pozná výhody společenského chování nad nespolečenským, nelze kvůli nebezpečí nemoci rozumu zvané gnóze a kvůli nerespektování jiných reálných osob a také závisti. Podobně je nebezpečné spoléhat se i na “přirozený” výběr jednání a metody pokus a omyl. Dějiny ani společenské jevy nelze modelovat v pokusech. Na budoucnost lze usuzovat jen na základě porozumění. Člověk musí neustále činit pokání, litovat svých zlých skutků a odstraňovat  zlé a nesprávné myšlení bez závisti a přestat se rouhat dialektickou záměnou správného  a nesprávného a zároveň přestat vytvářet si vlastní bohy - abstrakce, které se stvořením nemají nic společného a zaměňovat svobodu druhých s jejich zotročením (Mt. 3.8).
    10. Hlavní použité prameny pro  oblasti:
      1. Člověk, společnost, vláda, demokracie, ideologie atd. inspirované hlavně Rio Preisnerem a Erik von Kuenhelt-Leddihna.
      2. Ekonomie jak je pojata v díle “Lidské jednání” od profesora Ludwiga von Misese a v “Zásady ekonomie” (český překlad Liberální institut, 2006) od profesora Murray. N. Rothbarta (český překlad Liberální institut, 2005).
      3. Právo jak jej pojímá Písmo Svaté – Bible, římské právo, a pochopení profesora Frank van Duna  a právníka Bruno Leoniho.
      4. Bankovní reforma jak popisuje profesora Jesús Huerta de Soto v “Peníze, banky a hospodářské krize” (český překlad ASPI s Liberálním institutem, 2009).
  2. Pojetí práva

    1. Lidský jedinec je reálná osoba, neboť náleží sám sobě svými schopnostmi respektovat druhé reálné osoby. Osoba je svobodná, pokud náleží sám sobě a nikomu druhému a je svobodná pouze tehdy, pokud je nevinná. Vinná osoba vždy náleží, tomu, koho svým nerespektováním k právům druhé reálné osoby poškodil. Nemůže být tedy svobodná. Prostředek je to, co náleží alespoň jedné osobě. Věc je to, co je mimo dosah náležení nějaké osoby.
    2. Zákon je řádem mezi reálnými osobami. Zákon můžeme respektovat nebo nerespektovat a tím způsobit neodvratné následky. Není to něco, co máme poslouchat nebo neposlouchat. Návody jak jednat mezi reálnými osobami, jako je např. Desatero, nejsou Zákonem, který je řádem světa společnosti lidí. Máme svobodu dělat vše to, co zvládneme, ale nemáme svobodu si vybírat následky.
    3. Výlučné vlastnictví každého člověka na své fyzické tělo, identitu a vůli a všechny přírodou dané statky, které začne užívat za pomocí svého těla dříve, než tak učiní jiný, je v souladu se Zákonem. Z tohoto vlastnictví vyplývá jeho právo využívat tyto zdroje dle svého uvážení, pokud tím bez souhlasu nezmění integritu vlastnictví jiného člověka nebo bez souhlasu neomezí kontrolu jiného člověka nad jeho vlastnictvím. Jakmile je jednou nějaký statek poprvé přivlastněn, pak je možné získat k němu vlastnictví pouze prostřednictvím dobrovolného (smluvního) převodu vlastnického titulu z původního vlastníka na vlastníka nového. Opuštěné nevyužívané statky se opět stávají přírodou. Není možné vlastnické právo získat pouze proklamací.
    4. Tato práva jsou přirozená, neboť jsou určené z logiky Zákona jako řádu mezi osobami s vlastnostmi. Jakékoliv jejich narušení je žalovatelné ze strany oběti nebo jejího zástupce a v zájmu společnosti je třeba nerespektování Zákona řešit v souladu s principem plné odpovědnosti a proporcionality trestu.
    5. Jakékoliv nakládání s tělem, vůli, identitou a majetkem druhého člověka bez jeho předchozího souhlasu je zločinem. Osoba, která provede zločin nerespektováním práv jiné osoby či osob, je vinna,není proto svobodná a tedy v nějaké míře a způsobu náleží své oběti.
    6. Státy, občané, firmy a další korporace, university a školy, zaměstnavatelé nejsou reálné osoby. Jsou to imaginární osoby, které nemají práva ze Zákona. Nejsou svobodné, neboť nenáleží sami sobě. Nemají přirozené vlastnosti, aby mohly být reálnými osobami. Mohou být pouze prostředky reálných osob a vždy za ně odpovídají nějaké reálné osoby. Jsou to konstrukty lidské mysli podobně jako pozice figury ve hře. Jako role jsou obsazovány reálnými osobami. Nic ale nebrání, aby jejich roli převzal třeba počítač nebo zvíře jako osoby určené legislativou. Jejich řád určují smlouvy, úmluvy, pravidla a nazývá se pozitivním právem nebo legislativa.
    7. Stav zaměstnanosti, pohlaví, barva pletí, věk, různé fyzické vlastnosti a různé handicapy jsou aspekty reálných osob a nemohou nabývat svá vlastní práva natož, aby jim náležela nějaká reálná osoba. O míře práv reálné osoby rozhoduje pouze její schopnost odpovídat za vlastní skutky.
    8. Pojetí občanství dle Rousseaua je nelogický konstrukt z hlediska logiky zákona související s kolektivy a nemá místo v Zákonu. [J.-J. Rousseau, Du Contrat Social (1762), Frank van Dun: The Logic of Law, 2007, Libertarian Papers, Vol 1. Art. No 36.]
    9. Řád mezi reálnými osobami je Zákon a s legislativou, řádem mezi imaginárními osobami jako jsou role, společnosti, university, stát atd., nemá přímou souvislost. Řád mezi imaginárními osobami je řádem smluv, úmluv, pravidel a legislativy. Mohou náležet sami sobě pouze ve smyslu legislativy a nikoliv ve smyslu Zákona. Nelze zaměňovat zákonnost a legislativu. Legislativa určuje pravidla mezi rolemi, nikoliv mezi reálnými osobami. Neplatí, že cokoliv stát nařídí je zákonné a legální.
    10. Zvířata ve vlastnictví člověka nejsou ani reálné osoby ani imaginární osoby, protože jim nic přirozeně nenáleží. Proto nemají také žádná práva v řádu mezi osobami. Mohou se stát prostředky, pokud náležejí nějaké osobě.
    11. Spravedlnost není rovnost. Spravedlnost je pevná a trvalá vůle poskytnout každému, co je jeho právem [Ulpanius, D 1,1,10, pr.].
    12. Soudní systém musí být zprivatizován a plně oddělen od financování státem. [a.-l. :Frank van Dun: The Logic of Law, 2007, Libertarian Papers, Vol 1. Art. No 36.]
  3. Ústava a její význam a omezení

    1. Úkolem této ústavy a její aplikování není vytvoření společenského řádu míru a prosperity pomocí dobré vlády, udržení stávajících politických struktur.
    2. Tato ústava chce akceptovat skutečnost, že nejde o formální pravidla uložená v knihách vytvářející exogenní instituce, ale o užívaná pravidla, které lidi skutečně používají a vytvářejí endogenní instituce. Endogenní instituce jsou regulována bez přítomnosti státního donucení a vznikají spontánně. Pokud exogenní instituce neberou ohled na stávající endogenní instituce, hrozí nestabilita a konflikty ve společnosti.
    3. Optimismus, že člověk může vytvořit dobrou vládu skrze přemýšlení a volbu, je podloženy i tím, že svět byl stvořen dobře. Naděje spočívá v tom, že lidé doložitelně praktikují “vědu a umění sdružování” a umí vládnout sami sobě. Jsou schopni přijmout nesnáze přemýšlení a starosti žití spíše než se jim vyhýbat. Toto přijetí není schopná mechanika politiky a řemesla vládnutí s formálními pravidly.
    4. Lidé jsou schopni najít a navrhnout systémy seberegulace za různých podmínek a bez přítomnosti vlády a donucení politiky. Lidé nalézají od počátku své historie stále a znovu efektivní systémy pravidel, která vládnou sociálním vztahům člověka pomocí krocení jeho vášní a a jejich ovládnutí směrem, který produkuje jakoby mimochodem mírovou společenskou kooperaci založenou na dělbě práce, a to i dokonce v situacích, kde naše malověrnost nás vede k pesimismu ohledně dobrovolného uspořádání lidských záležitostí. Tato pravidla, pokud jim lidé důvěřují, vedou ke vzniku exogenních institucí. Takto vznikl i peníze jako exogenní instituce. Dnešní peníze jako zákonná platidla jsou již ale endogenní institucí. [a. - d. Peter Boettke,2011, s. 251 - 252]
    5. Je zřejmé, že problémem rekonstrukce společnosti je důvěra - víra - v exogenní instituce, které se vytvářejí a uvádí do života. Institucionální setrvalost lze vysvětlit na základě regreresního teorému, který tvrdí, že setrvalost institucí závisí na charakteru institucí ve vztahu k jednajícím jednotlivcem v předchozím období [Peter Boettke, 2011, s. 219]. Jedním z řešení je spolehnutí na reputaci. Jednotlivci mohou zvýšit svou reputaci v budoucnosti tím, že nyní budou spolupracovat s cizími lidmi. Pokud je přínos z dobré pověsti vyšší, než zisky z podvodů, pak je výsledkem spolupráce. [Peter Boettke,2011, s. 180]
  4. Stát

    1. Stát je imaginární osoba, korporace, která náleží určitým reálným osobám a je prostředkem k respektování Zákona, obrany společenství mírově spolupracujících svobodných lidí. Stát proto nemá ze Zákona žádná práva, vlastnictví  a odpovědnosti. Práva a povinnosti státu jsou určena Ústavou. Reprezentanti státu zajišťují funkce státu prostřednictvím majetku, která je k tomu zřízen svým statutem ve shodě s Ústavou. Prostorovými hranicemi státu nejsou hranicemi zákonného vlastníka pozemku, nerostného bohatství a lidí jako daňových otroků. Hranice státu vytyčují prostor svobody pro všechny lidí i když nejsou členy státu, kteří mají ochotu tento prostor obývat a přijmout odpovědnost za bezpečnost svých bližních. Reprezentanti nemohou legitimní práva chápat jako zákonná. Reprezentace státu zodpovídá za zahraniční politiku a reprezentaci společenství lidí obývající tyto hranice.
    2. Funkcí státu jako prostředku nedokonalých lidí je umožnit čestným, šlechetným a kompetentním lidem s přirozenou autoritou reprezentovat skupinu lidí hlásících se ke státu, hledat spravedlnost, chránit respektování Zákona svobody a lásky, koordinovat a zajišťovat ochranu a obranu společnosti dobrovolně spolupracujících lidí před těmi, které nerespektují práva druhých lidí a vedení společnosti v krizových situací ohrožující celou společnost příslušného území či celé Země. Žádná složka státu nesmí být nezrušitelné, pokud se ukáže, že neslouží danému cíli tak, jak bylo zamýšleno.
    3. Pro všechny jednotlivce žijících v sousedství bez ohledu, zda jsou oddělení secesí od státu, je věcí cti přispět k obraně společnosti před ohrožením celé společnosti. Je žádoucí budovat profesionální armádu při obraně společnosti. Každý reprezentant státu musí projít vojenským výcvikem a odsloužit určitý čas v armádě.
    4. Reprezentanti státu zajišťují zahraniční politiku, která vyžaduje specializované, celoživotně připravované, odborníky.
    5. Stát na svou činnost získává z výnosů ze svého majetku spravovaného reprezentanty státu, darů a z mimořádných daní v případě ohrožení celé společnosti na území státu. V případě daní platí staré pravidlo: Žádné zdanění bez zastoupení, tedy žádné zdanění bez souhlasu jednotlivých daňových poplatníků a jejich zastoupení ve složkách státu, pro které se daň vybírá [Otto Gierke, Political Theories of the Middle Age, překl. Maitland, Cambridge 1922, s. 168 a násl.].
    6. Mimořádné daně může vyhlašovat jménem vlády její hlava s jednomyslným souhlasem reprezentantů lidu s tím, že každý může mimo stav ohrožení odmítnout jen pokud doloží, že v jeho případě není možné uplatnit  pravidlo “žádné zdanění bez zastoupení”.
    7. Protože daně mohou platit jen lidé, kteří nejsou placeni státem z daní, a vydělali je účastí na produkci služeb na trhu, musí zaměstnanci úřadů státu místo placení daně sloužit aktivně při obraně vlasti pod vojenským velením nebo odevzdat svůj majetek získaný z daní ve prospěch společnosti. Tento závazek nezaniká jejich secesí od státu.
    8. Stát nemá funkci zaopatřování nějakých skupin obyvatel či pojišťování různých skupin lidí proti rizikům života a nemůže nedostatek řešit nezákonným přerozdělováním vlastnictví soukromníků. Jako imaginární osoba má právo, nabývat a vlastnit majetek pouze při respektu Zákona dle Ústavy skrze své reprezentanty stejně jako jakákoliv jiná korporace a za jeho činnost jsou odpovědní reálné osoby zastupující stát. Provádění většiny pojišťovacích a obranných funkcí včetně financování armády pravděpodobně převezmou nejvhodnější agentury, hlavně pojišťovny.
  5. Složky státu

    1. Složkami státu mohou být: hlava státu, vláda, reprezentanti významných skupin společnosti, nejvyšší soud, soukromé soudy trestní a soukromé soudy civilního práva. Jejich složení zohledňuje velikost a charakter státu. Předpokládá se, že společnost lidí na Zemi budou postupně tvořit menší „městské státy“ vzniklé secesí od totalitních demokratických a autorativních států, které budou koordinovat některé funkce z hlediska rozsahu poskytování služeb jako např. společná obrana.  
    2. Vláda je výkonný politický orgán. Vláda by měla být smíšená a sestávají z “hlavy státu” a skupiny lidí se znalostmi a zkušenostmi a z reprezentantů významných skupin společnosti. Zástupci lidu a vláda nemají v právní rovině vůči jednotlivcům žádná privilegia.
    3. Hlavou vlády je monarcha v případě monarchie či prezident v případě republiky. Zdá se, že vhodnější je monarcha, který reprezentuje “otce” obyvatele státu a nikoliv “velkého bratra”, který se nerozpakuje zabíjet a mučit mnohé své „sourozence“. Monarcha je si většinou vědom toho, že není jeho zásluhou být hlavou státu a bývá i profesionálně připraveni na své poslání hlavy vlády. Skutečná hlava státu se vyznačuje tím, co je obrazně řečeno v Dt, 17,14-20.
    4. Reprezentanti skupin společnosti netvoří výkonný politický orgán. Zaměstnanci státu nesmí vytvořit skupinu společnosti. Legislativní normy musí být schváleny jednomyslně všemi reprezentanty společnosti a vlády a její hlavy a jsou neplatná, pokud jsou v rozporu se Zákonem. Pravidla volby reprezentantů určují sněmy významných skupin. Počet reprezentantů určuje hlava státu. Volit nesmí státní zaměstnanci a příjemci pomoci od státu.
    5. Nejvyšší soud určen nejen pro řešení sporných otázek z hlediska čistě ústavního, ale i morálního.
    6. Nerespektování Zákona řeší soukromé soudy, které jsou povinni zastupovat oběti. Tyto soudy jsou pod ochranou vlády a reprezentanti skupin společnosti.  
    7. Konflikty výkladu Zákona mezi svobodnými osobami řeší soukromé soudní či arbitrážní dvory.
  6. Změna formy státu – odbourání demokratického zřízení

    1. Místo nevyhovující a nebezpečné demokracie [Erik von Kuenhelt-Leddihn, Liberty or Equality, THE CAXTON PRINTERS, 1952, kap. III], která je vždy maximální vládou nejhorší kvality a předstupněm k různým formám diktatury a teroru, společnost využívá minimální, ale kvalitní vlády profesionálů z řad čestných a šlechetných lidí. Demokracie by se pokud možno měla nahradit monarchií s vládou zastoupenou timokracii a aristokracií. Výběr, vzdělávání a prověřování úředníků by mohlo být inspirováno některými prvky mandarinátu - úředního systému říše dynastie Ming [Portlandská deklarace, Western Humanities Institute, vydal National Review, 16.10.1980, zpracoval Erik von Kuenhelt-Leddihn].
    2. Zlaté pravidlo reformy demokratického zřízení v timokracii a aristokracii může znít takto: Všechna individuální rozhodnutí, jež se vzájemně shodují, mohou nahradit odpovídající skupinová rozhodnutí u alternativ, u kterých se chybně předpokládá, že jsou neslučitelná. [Bruno Leoni, “Právo a svoboda”, Liberální institut, 2007, kap. VI]
    3. Demokratické volby budou zrušeny stejně jako celý demokratický systém mající své kořeny v dávné minulosti  a lze k jeho plodům zařadit  praktickou realizaci husitského Tábora, reformaci v Německu a v Anglii, jakobínskou Francouzskou revoluci a další následné puče či revoluce ve jménu demokracie, osobních a lidských práv, vytvoření nové společnosti bez kapitalistů a otroků a rovnosti mezi lidmi. Podíl na rozhodování stavů a obcí budou mít pouze čestní a šlechetní lidé, kteří prokážou ochotu přispět k obraně území státu a jeho obyvatel jak materiálně, tak účastí při výcviku či obraně. Pokud vznikne parlament, pak jen jako místo společného jednání reprezentantů lidu. Jediný přípustný způsob hlasování ve všech politických a veřejných složkách státu je jednomyslný souhlas, a pokud jinak nelze, pak menšinám  je třeba respektovat jejich práva a nenutit je podílet se na nákladech rozhodnutí.
    4. Splácení dnešního hypotetického i faktického státního dluhu je neúnosné nákladné a nespravedlivé a ohrožuje stabilitu společnosti. Proto bude státní dluh odmítnut a nebude splácen. Banky budou tímto výstrahou pro ostatní “věřitele” státu proto, že peníze vytvářely z ničeho úvěrovou expanzí v rámci privilegované nezákonné činnosti v rámci bankovnictví částečných rezerv a soukromí věřitelé proto, že nemorálně chtěli získat podíl na budoucím rabování společnost použitím porušováním práv reálných svobodných osob. Problém důchodových fondů bude řešen v rámci nezbytné bankovní reformy.
    5. Nikdo nemá právo vyžadovat poplatek za zmírnění tvrdosti nezákonných předpisů, ačkoliv postižený má právo hledat způsob zmírnění této tvrdosti i úplatkem. Nikdo nemůže konfiskovat majetek pro dosažení svých soukromých záměrů, a tím někomu zabraňovat uspokojování jeho nejnaléhavějších z dosud neuspokojených pociťovaných potřeb. Konfiskace cizího majetku ve jménu “veřejnosti” je nejen zločin, ale i nečestné a nešlechetné jednání. Také nesmí být majetek soukromníků skrytě a tajně konfiskován podporou bank v jejich protiprávní a nezákonné úvěrové expanzi řízené státní centrální bankou.
    6. Všechna opatření reformy jsou ve shodě se Zákonem. Prosazení změn násilným způsobem či nějakou úmluvou není přípustné.
    7. Bude zrušen z výše uvedených příčin ihned státní monopol na útočné donucení těch osob, které respektují práva druhých, nikomu nenarušují fyzickou integritu vlastnictví nebo nikoho bez svolení neomezují kontrolu nad jeho vlastnictvím.
    8. Budou zrušena cla jako zločinného nástroje pro přípravu válek a ochuzování obyvatel a daně a následně zanikne celní správa a finanční úřady. Stejně tak bude zrušen nelegitimní arbitrární nárok na územní monopol státu.
    9. Privatizace všeho majetku zrušeného demokratické státu bude provedena ve shodě se Zákonem. Pokud lze zjistit původního legitimního majitele, pak se vrátí jemu či jeho dědicům s tím, že to co by bylo k původnímu majetku přidáno, si tito noví majitele ponechají, pokud jsou bezúhonní. Pokud už nelze zjistit původního majitele, majetek získá první bezúhonný uživatel, který není nikým žalován, že se aktivně podílel na narušení fyzické integrace vlastnictví jiných lidí. Přednost budou mít soukromí věřitelé.
  7. Bezpečnost a obrana

    1. Je velké nebezpečí státu pro společnost v tom, že zástupci státu, kteří mají monopol na útočné donucení bezúhonných lidí, zároveň vybírají prostředky na své vlastní odměny a projekty a nejsou podřízení právu.
    2. Obrana území a obyvatel státu: Budou zrušena ministerstva obrany  demokratického státu a nahrazeny prostředky, které si zvolí hlava státu, vláda a reprezentanti lidu. Armáda (armády) bude (budou) pod kontrolou reprezentantů státu a pojišťoven zastupující své zákazníky.
    3. Vnitřní bezpečnost státu: Budou zrušena ministerstva vnitra  ozbrojená složka celní správy demokratického státu a nahrazeny prostředky, které si zvolí hlava státu, vláda a reprezentanti lidu. Předpokládáme, že obrannou úlohu jednotlivců spolu se soukromými zbraněmi převezmou soukromé pojišťovny, které snad jako jediné typy společností mají obchodní zájem na míru a bezpečnosti svých zákazníků. Policie bude (budou) pod kontrolou reprezentantů státu a pojišťoven zastupující své zákazníky.
    4. Stav ohrožení vyhlašuje hlava státu či její zástupce.
  8. Spravedlnost

    1. Soudy budou privatizovány dle skutečných potřeb stran a bude zrušen státní monopol advokátů a exekutorů.
    2. Stát nemá před zákonem jako imaginární osoba žádná práva a povinnosti. Zástupci státu nesou plnou odpovědnost za porušení práv jiných reálných osob.
    3. Vlastnictví státu bude formálně vlastnictvím vlády pod dozorem reprezentantů lidu. Jeho použití pro soukromé účely členů vlády a reprezentantů lidu bude možné pouze z fondů, které pro tyto účely budou založeny.
  9. Secese od státu, princip subsidiarity  a místní samospráva

    1. Za mírových podmínek v dobách, kdy společnosti nehrozí žádný nepřítel, je základní právo každé svobodné osoby secese jednotlivce či skupin jednotlivců od státu bez překážek za předpokladu, že je respektováno právo ostatních lidí. Secesí od státu nezanikají žádné závazky osoby.
    2. Města obce a případné vyšší samosprávné celky, stejně jako stavy, univerzity a církve jsou spravována dle práva měst, vyšších celku či stavů, univerzit a církví. Secesí od státu mohou vytvořit vlastní stát.
    3. Svoboda vybírat si toto právu dle specifických potřeb samosprávných je zaručena Zákonem.
    4. Vláda a reprezentanti lidu nemohou do věcí místních správ zasahovat mimo případy, kdy porušují Zákon.
  10. Finanční systém a monetární systém

    1. Vláda s postiženými jednotlivci budou prosazovat Zákon i v bankovnictví a v monetárním systému zrušením všech privilegii bank a převedení jejich činnosti do oblasti soukromého práva a privatizací peněz. Toto zrušení znamená mimo obecného prosazování Zákona také prosazování úplného krytí vkladů v bankách komoditními penězi, zrušení centrální banky s vyškrtnutím příslušného odstavce o centrální bance v příslušné  ústavě a zrušení ministerstva financí.
    2. Bude prosazováno právní řešení - svobodné bankovnictví a individuální svoboda volby prostředku směny.
    3. Bude upraven občanský a obchodní zákoník tak, aby nebylo možné beztrestně provádět úvěrovou expanzi.
    4. Vláda a postižení jednotlivci bude usilovat o právní řešení bankovní reformy žalobami na banky a aktéry zrušeného demokratického státu za defraudaci cizího majetku a padělání peněz a poškozovaní lidí vzniklými finančními a hospodářskými krizemi.
  11. Rámcový scénář  bankovní reformy

    1. V rámci bankovní reformy se nabídne majitelům vkladů na požádání možnost nahrazení vkladů za podíly ve vzájemných fondech s varováním, že tyto podíly budou dále hodnoceny na trhu a nebudou garantovány. Tím se zjistí skutečné množství peněz v bankovním systému a zjistila by se velikost depozita na požádání. Každý vkladatel, který by tuto možnost využil, by obdržel počet podílů přesně proporčně k podílu všech svých depozit na celkových depozitech každé banky.
    2. Každá banka by převedla svá aktiva na vzájemný fond, který by zahrnul veškeré bohatství a nároky banky kromě čistého jmění. Celkové bohatství, které bankovní systém vyvlastnil "zdaněním" (úvěrovou expanzí koordinovanou centrální bankou) je rovno aktivu bank držených v podobě nemovitostí, poboček, vybavení a zvláště úhrnu jejich investic do půjček průmyslu a obchodu, do cenných papírů zakoupených na burze a jinde a do státních dluhopisů vydaných vládou. Řízení těchto fondů by se stalo hlavní aktivitou bank po této reformě.
    3. Zároveň centrální banka vytiskne bankovky na celkovou částku rovnou součtu všech deposit na požádání a ekvivalentů vedených na rozvahách bank pod její kontrolou a předá je bankám dle jejich depozit a zároveň by se zakázalo poskytování dalších půjček proti depozitům na požádání. Tyto peníze budou použity na 100% krytí zbylých deposit a ekvivalentů na požádání.
    4. Aby banky nebyly odměnění za svou nezákonnou činnost, budou podíly v nových vzájemných fondech směněny za vydané státní dluhopisy ve všech zemích zatížených státním dluhem dle jejich tržních cen. Držitelé státních dluhopisů by za ně obdrželi podíl ve vzájemných fondech.
    5. Ostatní státní závazky jako např. závazky v oblasti státního důchodového pojištění budou pokud možno konvertovány do dluhopisů a také směněny za podíly v těchto vzájemných fondech.
    6. Poté bude centrální banka zrušena spolu s příslušnou legislativou a státním dozorem nad bankami.
    7. Nova forma peněz bude zřejmě tvořena tím, co lidé vždy považovali za peníze, např. zlatem a jinými komoditními penězi. Tato fáze začne, jakmile se stabilizují podmínky distribuce a těžba zlata, stříbra a dalších vhodných kovů (po odeznění inflačního šoku způsobeného zvýšenou těžbou uvedených komodit) jako nejčastěji zvolených komoditních peněz. Pro snížení dopadů přechodů by mohla být uzavřena dohoda o pevných směnných kurzech mezi všemi měnami a tím určit jednotně celosvětovou zásobu fiduciárních prostředků a redistribuovat tuto zásobu mezi ekonomickými subjekty a soukromými bankami různých zemí zásobu zlata drženou světovými centrálními bankami.
    8. Poslední fáze reformy je svobodné bankovnictví s povinným 100procentním krytím depozit na požádání.
  12. Další oblasti života a jejich náprava

    1. Soudy na podněty poškozených budou rušit vše protizákonné ve stávající legislativě.
    2. Podobně jako v bankovnictví bude prováděno zrušení sektorového socialismu podřízením Zákonu. Došlo by při tom k privatizaci majetku, který nezákonně vlastní stát a zrušení všech dotací v těchto oblastech socialismu včetně zákona o cenách. Bude provedena privatizace všech služeb státu, tedy i pozemkové fondy, katastrální úřady, obchodní rejstříky, patentové úřady, rejstříky a další státní registry.
    3. Další příklady důležitých oblastí vlivu státu, které budou soudy zrušeny, jsou:
      1. Obrana - zrušení omezení na nošení a vlastnění zbraní a monopolu státu ve sféře obrany.
      2. Rodina - bude zrušeno zasahování do práv a povinností rodičů a snahy převzít státem výchovu dětí a péči o ně. Budou zrušeny všechny státní podpory rodin. Potraty, jejichž důvod není zdravotní, jsou vraždy. Nebudou ale trestány pro specifičnost právního problému, ale jako vraždy budoucích osob nebudou státem podporovány a společností morálně obhajovány a schvalované.
      3. Hospodářská soutěž - zrušení zákona i příslušného úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
      4. Finanční a monetární systém – více v kapitolách 9. a 10.
      5. Daňový systém - budou zrušeny všechny daně bez zastoupení a souhlasu plátce, které jsou zločinem proti fyzické integritě vlastnictví bezúhonných lidí a budou vybíraní jen pro mimořádné účely způsobem stanoveným v těchto propozicích.
      6. Omezování trhu a výroby - budou zrušena všechna cla jako starobylého zločinného nástroje pro přípravu válek a ochuzování obyvatel, budou zrušena všechna prohibičních opatření na trhu - např. na zbraně a jejich nošení, drogy, alkoholické nápoje, cigarety některé léky ve snaze napravit člověka a chránit ho před sebou samým. Problémy s poškozování druhých lidí jsou v plné kompetenci všech rodinných příslušníků a postižených osob.
      7. Důchodový systém - zrušení povinného důchodového zdanění,
      8. Sociální systém - zrušení sociálních zdanění a ministerstva práce a sociálních věcí.
      9. školství - zrušení povinně školní docházky včetně do základních škol, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
      10. Zdravotnictví - zrušení povinného zdravotního zdanění, zrušení ministerstva zdravotnictví, zrušení regulace zdravotního pojištění a regulace prodeje léčiv a určovaní cen léků úředně, zrušení povinného členství v lékařské komoře.
      11. Energetika - zrušeni energetického regulačního úřadu a různých státních či národních energetických plánů a projektů a všech ekologických projektů a dotací.
      12. Ochrana identity jednotlivců – zrušení úřadu pro ochranu osobních údajů, privatizace pozemkových registr.
      13. Doprava - privatizace silnic a železnic a zrušení daní z paliva, zrušení ministerstva dopravy a dalších úřadů jako je drážní úřad.
      14. Zemědělství - zrušení všech regulací a dotací, které způsobují nedostatek a drahotu potravin a jiných produktů a úmrtí lidí na nemoci a hlad, zrušení ministerstva zemědělství a příslušných úřadů a ústavů, státního zemědělského intervenčního fondu a všech vazeb na zemědělskou a energetickou a zdravotní politiku EU a OSN.
      15. Průmysl, věda - zrušení všech dotací a různých státních privilegií, privatizace všech státních podniků a státních podílů ve firmách, privatizace vědeckých ústavů, zrušení ministerstva průmyslu a obchodu a všech dalších příslušných úřadů jako Český báňský úřad a výzkumné a zkušební úřady, zrušení dozoru státu nad patentovým řízením.
      16. Autorská a patentová práva – nebudou pod kontrolou státu.
      17. Kultura - zrušení všech dotací a různých státních privilegií, privatizace kulturních zařízení, zrušení ministerstva kultury, zrušení dozoru státu nad ochranou autorských práv.
      18. Pracovní trh - zrušení nespravedlivých privilegií odborů na beztrestnost porušování smluvní svobody a umožnění smluvní svobody mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, zrušení podpor v nezaměstnanosti. Bude zrušeno pracovní zákonodárství, které poškozuje zájmy všech smluvních stran a privilegia odborů jednat protizákonně.
      19. Sázení a sport - zrušení monopolů sazky a regulace v této oblasti a dotací na sport včetně příslušného ministerstva.
      20. Komunikace - zrušení rady pro televizi a rozhlas i s poplatky na státní rozhlasové a televizní stanice, zrušení kontroly státu nad vlastnictvím frekvenčních pásem rádiových vln, zrušení státního monopolu na poštovní služby.
      21. Životní prostředí – nebude pod kontrolou státu. Viz kapitol 1,bod 2.
      22. Další úřady jako např. zrušení statistického úřadu, který se pokouší nahradit ztracenou cenovou strukturu prostředků ve veřejné oblasti, úřadu pro jadernou bezpečnost atd.
      23. Další možností je zahrnutí státního majetku do vzájemných fondů vytvořených v rámci bankovních reforem. Stát mnoho majetku získal úvěrovou expanzí udělením příslušných privilegií bankám,
  13. Církve

    1. Církve mají své místo ve společnosti, která se hlásí k oběti Ježíše Krista a k civilizaci, jejich vládci jsou omezení ve své moci Boží milostí a vyvoleností a obyvatelé jsou si vědomy své odpovědnosti za své blízké i následující generace. Bez evangelia je kapitalismus - ekonomika založená na ochraně úspor jednotlivců, soukromém vlastnictví výrobních prostředků a využití svobodných směn statků s požitím soukromých prostředků směny - slepou silou, která vždy nakonec poslouží výrobou potřebných statků těm, kteří chtějí zničit skutečnost svým špatným levicovým smýšlením. [Portlandská deklarace, Western Humanities Institute, vydal National Review, 16.10.1980, zpracoval Erik von Kuenhelt-Leddihn]
    2. Duchovní aspekt skutečnosti, který zastupují církve a věřící, omezuje totalitu ateistického nebo anti-teistického, většinou  demokratického, státu nad všemi otázkami života a smrti.
    3. Církve získají svobodu tím, že nebudou služebníci státu. Nebudou tedy již dostávat příspěvky na svou činnost od státu z konfiskovaného majetku druhých svobodných lidí.
  14. Naplnění Zákona dokonalé svobody

    1. [Frank van Dun, “The Perfect Law of Freedom” (inspirováno Jk. 1,25)] Prostředky, které osvobozením lidé získají, použijí dle vlastních potřeb ve všech oblastech života s vědomím, že sebeláska není samospasitelná.
    2. Každý bude mít svobodu ukázat to, čeho si váží a kolik tomu chce bez donucení obětovat z vlastního, zákonně získaného, majetku.
    3. Každý bude mít prostor a prostředky pro charitu a projevení soucitu k těm, kteří budou mít problémy, na které nestačí jejich síly.
    4. Každý získá prostor pro hledání řešení dosud nevyřešených problému. Problémů je nekonečně mnoho, není třeba chránit marnou a neužitečnou, uměle vytvořenou, práci. Není otázkou, zda je či není práce. Otázka správně zní:  může jednotlivec najít za požadovanou mzdu někoho, kdo si koupí jeho služby? Je to jen věci svobodné dohody mezi reálnými svobodnými osobami.

Žádné komentáře: