Dokonalý zákon svobody IV

Frank van Dun

Řád světa a problém konfliktů

Ačkoliv Zákon či řád tohoto světa je nám „dán“, je moc osob vytvářet ne-řád ve světě nerespektováním jeho podmínek – jinými slovy jednat nezákonně. Poznamenejme, že Zákon nám není dán např. v Desateru nebo v jiném biblickém popisu.

Zákon je něco, co můžeme respektovat či nerespektovat, není to něco, co máme poslouchat nebo neposlouchat. Zákon bychom měli respektovat nikoliv proto, že nám ho Bůh nařizuje dělat, ale protože pouze Zákon je zde skutečný, měli bychom poslouchat přikázání, protože nám říkají, jak můžeme respektovat Zákon. Kdo rozumí nějakému stroji a ví, jak pracuje či funguje, zná, kdy ten stroj může zničit nebo způsobit jeho nepoužitelnost. Kdo ještě nezná zákony stroje samotného, rozhodne se ke svému užitku následovat instrukce manuálu ke stroji. Není to ale manuál, který způsobuje, že stroj dělá co má.

Řád mezi reálnými osobami je problematický, protože existuje souběh čtyř jednotlivých nouzí a množství společných sporů interpersonálních konfliktů: pluralita a diverzita osob a svobodný přístup k vzácným zdrojům.

Ve světě nemůže být interpersonální konflikt, pokud je účinná jednota, kde není pluralita osob. Nebo ve světě, kde místo diverzity osob je účinný konsensus mezi osobami. Také nebude konflikt ve světě nadbytku, bez vzácnosti, kdy každá osoba usiluje o cíle, aniž by narušila uskutečňování cílů ostatních. Konečně, nemůže být bez volného přístupu k vzácným zdrojům, ve světě bez účinného vlastnictví, kde každý vzácný osobní prostředek není dostupný ostatním a každá osoba může používat pouze své vlastní prostředky k uskutečnění svých cílů, ale nemůže připravit ostatní o jejich prostředku k uskutečnění jejich cílů. Krátce, jednota, konsenzus, nadbytek a vlastnictví jsou čtyři alternativní teoretická řešení problémů interpersonální konfliktů.

Jednota vyžaduje konsenzus různých lidí, protože jedna jednající nezávislá osoba myslí, mluví a jedná za všechny ostatní osoby. Neřeší problém samotné vzácnosti, ale odstraňuje svobodný přístup: pouze jednající a nezávislá osoba má volný přístup ke zdrojům, všechny ostatní mají k nim přístup pouze se svolením této jediné osoby. Jednota je obvyklé řešení těch, kteří věří, že ve světě vzácných prostředků je cenné vzdát se plurality, diverzity osob a svobodného přístupu ke zdrojům. Konsenzus řeší problém svobodného přístupu ke zdrojům, aniž by vyžadoval, že nějaká osoba náleží druhé osobě tím, že osoba nebude používat zdroje bez souhlasu všech ostatních, kteří mají zájem ho použít. Ve světě plurality a vzácnosti, konsenzus implikuje obětování diverzity a svobodného přístupu ke zdrojům.

Ve shodě s některými interpretacemi bible nabízí jednotu jako jediné řešení. Nicméně toho může být dosaženo obnovou Božího království na Zemi. Potom člověk bude mít opět svobodný přístup ke Stromu Života, bude žit pohodlně v úplné závislosti pod přímou vládou Boha. V Božím království ale nebude Strom poznání Dobra a Zla, nebude příležitost opakovat „prvotní hřích“ získáním vědomí sama sebe. Hojnost symbolizovaná Stromem Života přichází za cenu ztráty morálního svědomí (nebo sebeuvědomění), které nemá smysl v životě v totální závislosti pod vládou někoho jiného. Poznamenejme, v tomto pohledu řešení problému řádu ve světě vyžaduje boží zásah, toto nemůže učinit žádný člověk, dokud dědí schopnost činit svá vlastní rozhodnutí.

Naproti tomu mnohem více rozšířená a ortodoxní interpretace chápe bibli jako oslavu plurality a diverzity osob a vlastnictví spíše než utopickou hojnost a nadbytek jako cestu k dosažení harmonie mezi různými odlišnými lidmi:

Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.

I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. (Gn 1.26 – 29, Kralická překlad)

Takto popisovaná pluralita a diverzita lidí stejně jako jejich závislost na vzácných zdrojích – Bůh lidem dal pouze jednu zemi – byla v celém stvoření, které je připoutáno ke světu ve kterém musejí přežít. Navíc, člověk musí obrátit své schopnosti pro poznávání dobrého a zlého, pro morální vědomí či svědomí. Tato jeho schopnost by byla bezpředmětná, jestliže každé jednání nebo volba by bylo stejně dobré nebo špatné pro ostatní a tato situace by nastala, kdyby nebylo vzácnosti. Bez vzácnosti by žádná volba nevyžadovala oběť, žádné jednání by nezpůsobovalo ostatním omezení příležitosti něco dělat. Samozřejmě není možné konzistentně myslet o světě, ve kterém je mnoho rozdílných osob jednajících nezávisle na sobě a těšící se z pravého nadbytku a hojnosti. To nás vede k jednomu extrémnímu příkladu: mohl by být svět, ve kterém A může uspokojit své rozhodnutí či touhu zavraždit B, zatímco jeho oběť může uspokojit svou touhu či rozhodnutí zůstat naživu.

Jestliže pluralita a diverzita je pevně zakotvena ve světě, který Bůh vytvořil a jestliže nadbytek (který je, podobně jako bohatství, nekompatibilní se vzácností) je nemyslitelný v takovém světě, potom zůstává pouze idea vlastnictví jako základ harmonické a bezkonfliktní existence. Proto respektování Zákona je respektování ostatních osob a jejich vlastnictví bez ohledu jaké osoby to jsou a jak jsou rozdílené. Z tohoto pohledu je vlastnictví částí Zákona; idea vlastnictví vychází z koncepce řádu tohoto světa: v tomto světě je mnoho různých osob a jejich zdroje jsou vzácné. Dokonce kolik je řádu a ne-řádu v tomto světě závisí na schopnosti lidských osob poznat a respektovat vlastnické vztahy mezi sebou a ve svém vztahu k Bohu.

Nyní má biblický zákon svobody konečné obrysy. Nemá nic se svobodou od vzácnosti či jiných přírodních a pozemských omezení. Není to zákon, který nás činí svobodnými od závazků. Místo toho, je to zákon, která definuje svobodu jako zákonné přikázání nad každým a jeho vlastnictvím tak, aby každý řešil problém vzácnosti použitím svých vlastních zdrojů, aniž by si nárokoval něco jako své vlastnictví, co patří jinému.